Kvaš na papíře, 52 x 72 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1968, signováno vpravo dole: J. Šíma 68. 

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa. 

Provenience: 

Sbírka ing. Touše. 

Z posudku PhDr. Karla Srpa: V roce 1968 se Josef Šíma věnoval kvašům, technice, která mu byla blízká, jež vyhovovala znázornění jeho pojetí světla. V období 1968 — 1969 svůj přístup výrazně zúžil na několik jednoduchých geometrických obrazců, příznačných pro jeho celoživotní tvorbu, vystupujících z monochromního pozadí. Jde jednak o dva světlé mnohoúhelníky, jeden pětiúhelník, jeden šestiúhelník, náležející k základním tvarům Šímova kosmogonického světa, jednak o horizontálně položené podélné obrazce, které vycházejí z jeho představy polí. Vztah horních a dolních tvarů byl určující pro celou jeho tvorbu, koncem šedesátých let však vrcholil, dokonce u spodního pole nabyl spekulativní podoby, neboť jej lze považovat rovněž za uzavřený, prosvětlený pětihran. Šíma v kvaších z roku 1968 použil monochromní pozadí, které se jemně vlnilo, jež bylo buď šedé, nebo temně hnědo fialové, které sehrávalo při vnímáni kresby výraznou emotivní roli. Umožnilo mu mírné prosvětlení, zachycovalo záři, kterou znázorněné tvary vydávaly. Pro obrazy a kresby Šímy z roku 1968 je příznačná práce s jednoduchými tvary, vynořujícími se z jednolité plochy, které se volně vznášejí, jako by spolu vůbec nesouvisely, avšak vzniká mezi nimi zřetelné pnutí, které odkazuje k Šimovým meditacím. Kvaš pochází z roku 1968, ve kterém proběhly Šímovy velké retrospektivy v Československu i v Paříži, kdy se nemohl plně soustředit na malbu a začal mít zdravotní potíže. Soubor prací na papíře z roku 1968 je tudíž významným svědectvím o závěru jeho vizí, které rozvíjel od druhé poloviny dvacátých let, aby po roce 1968 se uzavíral. Po roce 1969 se Šímova práce odvíjela jiným směrem. Kvaš pochází z významné sbírky ing. Touše.

Josef Šíma, často známý i jako Joseph Sima (19. března 1891, Jaroměř – 24. července 1971, Paříž), byl významným českým malířem evropského moderního malířství. I když v Paříži prožil téměř 50 let, s Českem si udržoval pevný vztah. Byl blízko k surrealismu, ale zaměřoval se více na symbolický rozměr obrazu. Ve svém pozdním období vytvořil světelné abstraktní obrazy, které jsou často srovnávány s díly Marka Rothka.

Narodil se v rodině výtvarníků v Jaroměři. Jeho dědeček byl sochař a kameník, zatímco otec učil kreslení na řemeslnické škole a měl zálibu v národopisu. Po maturitě v roce 1909 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a později na Akademii výtvarných umění v Praze. Přestože jeho zájem o výtvarné umění byl silný, krátce studoval i pozemní stavitelství na brněnské technice, což bylo inspirováno jeho zájmem o technický pokrok a literaturu Julese Verna.

Jeho vzdělání však bylo přerušeno první světovou válkou. Sloužil v Haliči, kde byl zraněn, a později byl převelen na italskou frontu. Po válce se vrátil do Brna, kde se zapojil do místního kulturního života a spoluzakládal Klub výtvarných umělců Aleš. V Brně se také připojil k umělecké skupině Devětsil.

V roce 1920 Šíma odešel do Francie, kde zpočátku pracoval jako kreslič vitráží. Po krátkém období v Baskicku se přestěhoval do Paříže, kde se setkal s mnoha význačnými osobnostmi uměleckého světa. Oženil se s Louise-Denise Germainovou a začal se věnovat kreslení a malbě. Získal inspiraci od francouzských básníků, s nimiž často spolupracoval na různých projektech.

I když žil ve Francii, Šíma nikdy neztratil kontakt s Českem. Udržoval vztahy s českými umělci a často se účastnil uměleckých výstav v Československu. Během druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti ve Francii. Po válce se stal poradcem pro kulturní záležitosti na československém velvyslanectví v Paříži.