Kombinovaná technika na kartonu, 17,5 x 12,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1959, signováno vpravo dole M. Dobeš 1959. 

Dílo Milana Dobeše představuje pozoruhodný doklad rané fáze autorovy tvorby, tedy období ještě před plným rozvinutím kinetických a světelných experimentů, s nimiž je jeho jméno později nejčastěji spojováno. Už zde je však patrný silný zájem o geometrizaci, rytmizaci obrazové plochy a konstrukci kompozice pomocí barevných a tvarových vztahů. Obraz je vystavěn z množství překrývajících se geometrických polí, trojúhelníků, obdélníků a nepravidelných plošných útvarů. Jednotlivé segmenty se navzájem vrství a vytvářejí dojem prostorového napětí, přestože kompozice zůstává pevně ukotvena v ploše. Dominantní žluté, růžové a modré tóny jsou doplněny světlejšími neutrálními partiemi, které celou skladbu rytmicky vyvažují. V kompozici se objevují také drobné předmětné či znakové motivy, jejichž význam není jednoznačně popisný. Působí spíše jako fragmenty vizuální řeči vložené do geometrické struktury. Právě tato kombinace abstraktní konstrukce s dozvuky figurativního nebo předmětného světa činí dílo typickým pro přechodovou fázi, v níž se Dobeš postupně vzdaluje tradičnímu zobrazování a směřuje k autonomnímu obrazovému systému. Z hlediska vývoje jeho tvorby je rok 1959 mimořádně zajímavý. Dílo již naznačuje některé principy, které se později stanou pro Dobeše zásadními.

Milan Dobeš je významným slovenským umělcem konstruktivistických tendencí, známým zejména svými kinetickými objekty a grafickými pracemi.

Studuje na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a je ovlivněn impresionismem. Od konce 50. let se přiklání k geometrické abstrakci, což vyústí v tvorbu geometrických kreseb a grafik. Ve 60. letech se zaměřuje na kinetické objekty, které využívají světlo a pohyb. Vytváří manifest "O světle a pohybu", kde deklaruje svůj zájem o technologii a nový humanismus.

Jeho práce se vyznačují technickými prvky jako elektrické motory a konvexní zrcadla. Jeho umění kombinuje kinetické prvky s optickou iluzí a pohybem. Dobeš se stává významným představitelem konstruktivismu a op-artu, což mu přináší mezinárodní uznání.

Během normalizace se věnuje komorním plastikám a grafice. V 70. letech se vrací k divadelní tvorbě a vytváří kinetická představení. V roce 2001 je založeno Muzeum Milana Dobeše v Bratislavě, kde jsou k vidění jeho díla i díla příbuzných umělců.