Olej na lepence, 25 x 35,4 cm, rámováno, datace okolo 1921, signováno vlevo dole KAVÁN. 

Posoudil a pravost díla potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař. 

Tichý motiv Louky u remízku stojí na jemném vyvažování otevřeného prostoru a hustších skupin vegetace. František Kaván zde nevytváří dramatickou krajinu, ale soustředí se na nenápadný úsek přírody, jehož síla spočívá v přesně odpozorované náladě a v citlivém odstupňování zelených, šedých a okrových tónů. Nízký horizont a měkce modelovaná obloha dávají kompozici vzdušnost, zatímco štíhlé kmeny stromů a temnější masa remízku vytvářejí vertikální rytmus a přirozenou hloubku obrazu. Popředí je malováno uvolněněji, v drobných barevných dotecích, které navozují dojem travnatého porostu prostoupeného světlem. Kaván zde pracuje bez okázalého efektu a nechává působit především samotnou strukturu krajiny. Datace kolem roku 1921 zařazuje dílo do období, kdy se autor stále vracel k intimně pojatým krajinám, v nichž se konkrétní místo proměňuje v obraz klidu a soustředěného pozorování.

František Kaván se narodil 10. září 1866 ve Víchovské Lhotě. Po maturitě se rozhodl pro studium malířství na pražské Akademii výtvarných umění, kde studoval v krajinářském ateliéru pod vedením Julia Mařáka. Během svých studií se vyznačoval zaměřením na barvu a přikláněním se od náladovosti k realitě.

Byl významným českým malířem-krajinářem, ale také básníkem a překladatelem z ruštiny. Ve svém díle zachycoval především krajinu rodného kraje, zejména Krkonoše, Českomoravskou vrchovinu a Železné hory. Po realistickém začátku se v letech 1895–1899 přikláněl k symbolismu, avšak po roce 1900 se opět vrátil k čisté krajinomalbě s impresivně laděným realismem. Byl známý především svými zimními motivy.

František Kaván si během své kariéry vybudoval renomé jednoho z nejdůležitějších českých krajinářů, vedle jmen jako byli Otakar Lebeda a Antonín Slavíček. Jeho díla jsou dnes mimo jiné zastoupena ve sbírce pražské Národní galerie.

V osobním životě se František Kaván oženil dvakrát. Poprvé v srpnu 1896 s Helenou Váňovou, která byla jeho životní oporou až do své smrti v roce 1926. Poté, v květnu 1930, se oženil s Pavlínou Šírovou, vdovou po pardubickém malíři Janu Šírovi.

František Kaván zemřel 16. prosince 1941 v Libuni, kde je také pochován.