Olej na kartonu, 17 x 15 cm, rámováno, datace 1907, signováno vpravo dole Filla 07. 

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa. 

Provenience: 

Sbírka Františka Iši Krejčího.

Z posudku PhDr Karla Srpa: 

Bezprostřední studie mužské hlavy od Emila Filly jej zachycuje v období, kdy byl členem skupiny Osma a výrazně radikalizoval svůj výtvarný projev, směrem k expresionismu. Přestože není zcela jasné, kdo je na ní znázorněný, a mohl by vzniknout i předpoklad, že jejím východiskem byl i autor sám, je zřejmé s jakou bezprostředností a rozvahou současně k malbě přistupoval, jak naznačují přesně podané rysy tváře i tvar klobouku. Filla se vyrovnával s modrou barvou, která má na studii hlavní slovo: jako stín proniká do tváře, je součástí klobouku i šatů, stejně jako výrazné uplatnění nalezla i v pozadí. Při soustředěnějším pohledu vynikne pevná stavba hlavy, jako by tesané, stejně jako barevnost tváře, vyjádřená mnoha protínajícími se tóny, která má zřetelné expresivní rysy. Svižnost, s jakou je portrét podán mu uchovává nesmírnou živost. Autor se v portrétní studii ukázal jako suverénní malíř. Díky dataci máme možnost obohatit poznání tvorby skupiny Osma, která stála u zrodu českého moderního umění. Portrétní studie pochází z období, kdy se portrétům a autoportrétům věnovala většina Fillových přátel jako Václav Špála či Bohumil Kubišta, kdy se zdůrazňoval jejich psychologizující ráz, projevující se zejména ve tváři. tato studie ukazuje způsob, jak se k obdobným pojetím dospívalo, je otevřená, má v sobě něco nedořečeného a zároveň uchvacuje svou radikálností.

Emil Filla se narodil 3. dubna 1882 v Chropyni. V letech 1903 - 1906 studoval monumentální malbu na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Vlaho Bukovace. Kvůli nespokojenosti s konvenčními metodami a náplní výuky školu opustil po třech letech. Ve svých raných letech byl Filla silně ovlivněn dílem Edvarda Muncha, a následně se přiklonil ke kubismu, který se v jeho díle začal projevovat od roku 1910.

Během své kariéry byl členem několika uměleckých skupin. Nejprve se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. V roce 1909 se přidal ke Spolku výtvarných umělců Mánes, kde setrval – s výjimkou období působení ve Skupině výtvarných umělců mezi lety 1911 – 1914 – až do své smrti.

V roce 1945 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Během svého života se věnoval nejen malbě a grafice, ale také sochařství a teorii výtvarného umění. Byl také spoluredaktorem Volných směrů a formoval směřování českého kulturního dění především v meziválečném období. Jeho raná tvorba byla ovlivněna expresionismem a později Picassovým kubismem. Ve svém závěrečném období se přiklonil k realistické krajinomalbě, zejména krajin Českého středohoří. Tyto krajiny byly inspirovány dílem holandského krajináře Jana van Goyena.

Kromě své umělecké kariéry prodělal Filla během druhé světové války těžké období v koncentračním táboře v Buchenwaldu, kde trpěl zdravotními problémy, které trvale poznamenaly jeho zdraví. Po válce, navzdory komunistickému režimu, který propagoval socialistický realismus, se Filla nadále věnoval svému umění.

Emil Filla zemřel 7. října v Praze.