Olej na dřevěné desce, 20 x 31 cm, rámováno, datace 1930, signováno dole uprostřed Emil Filla 30. 

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa. 

Vystaveno: 

SVU Mánes, 152. členská výstava, 20. 9. - 16. 11 1930, Obecní dům v Praze, č. k. 51. 

Z posudku PhDr Karla Srpa: 

Emil Filla koncem dvacátých let dospěl do období, které někdy bývá označováno jako „bílé“. Všechny jeho rysy nese tento výsostně lyrický obraz, ve kterém pracoval s pastózním, téměř rokokovým nanášením běloby, které mělo lehkost a světelnost, a přitom vyjadřovalo plasticitu znázorňovaných předmětů. Obdobný způsob malby obdivoval v textech o Fillovi Vincenc Kramář. Sloužil mu za příklad, jímž objasňoval rozdílnost Filly a Picassa. Filla na obraze rozehrál svůj nosný vztah dvou předmětů, kompoziční přístup, jenž v zátiších patřil k jeho nejoblíbenějším, jenž mu umožnil konfrontovat tvarově obdobné i rozdílné smyslové jevy, tentokráte sklenici, z níž vznikl až amorfní novotvar, odražený od okolí pevným obrysem, do nějž zasahují plastické tahy bělob, a ananas, jehož tvar rázně horizontálně půlí žlutý obdélník, ukončený zeleným listovím. Zdrsněný tvar ananasu přivedl Fillu k plastickému propracování jeho oblého povrchu, jímž se zabýval ještě na několika dalších obrazech. Oba motivy jsou zasazené do výrazně členěného pozadí, využívajícího značného odstínu modrých, do nichž místy jako temný stín vstupuje černá. Přestože jde o drobný obraz, který původně patřil u kubistů k jejich nejtypičtějším, je nadán výraznou malířskou energií, odkazující k čisté malbě. Filla jej namaloval s velkým malířským nasazením, které mu umožnilo, aby tvary, k nimž se často navracel, znázornil pokaždé jinak, vždy nově, a aby uplatnil i takové, které jej momentálně zaujaly, mezi něž dočasně patřil i ananas.

Emil Filla se narodil 3. dubna 1882 v Chropyni. V letech 1903 - 1906 studoval monumentální malbu na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Vlaho Bukovace. Kvůli nespokojenosti s konvenčními metodami a náplní výuky školu opustil po třech letech. Ve svých raných letech byl Filla silně ovlivněn dílem Edvarda Muncha, a následně se přiklonil ke kubismu, který se v jeho díle začal projevovat od roku 1910.

Během své kariéry byl členem několika uměleckých skupin. Nejprve se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. V roce 1909 se přidal ke Spolku výtvarných umělců Mánes, kde setrval – s výjimkou období působení ve Skupině výtvarných umělců mezi lety 1911 – 1914 – až do své smrti.

V roce 1945 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Během svého života se věnoval nejen malbě a grafice, ale také sochařství a teorii výtvarného umění. Byl také spoluredaktorem Volných směrů a formoval směřování českého kulturního dění především v meziválečném období. Jeho raná tvorba byla ovlivněna expresionismem a později Picassovým kubismem. Ve svém závěrečném období se přiklonil k realistické krajinomalbě, zejména krajin Českého středohoří. Tyto krajiny byly inspirovány dílem holandského krajináře Jana van Goyena.

Kromě své umělecké kariéry prodělal Filla během druhé světové války těžké období v koncentračním táboře v Buchenwaldu, kde trpěl zdravotními problémy, které trvale poznamenaly jeho zdraví. Po válce, navzdory komunistickému režimu, který propagoval socialistický realismus, se Filla nadále věnoval svému umění.

Emil Filla zemřel 7. října v Praze.