Jaroslav Háša (1890-1968) byl český malíř, kreslíř, portrétista a krajinář. Narodil se 6. října 1890 na Smíchově v Praze. Původně se vyučil malířem pokojů, ale později studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se učil u významných profesorů jako byli Loukota, Nechleba a Bukovac.

V roce 1928 podnikl studijní cestu do Francie, kde navštívil památná bojiště českých legionářů z první světové války. Byl mistrem různých malířských technik a věnoval se také restaurování uměleckých děl. Restauroval práce mnoha významných malířů a osvojil si mimo jiné techniku doplňování vybledlých míst na kvaších od Josefa Navrátila.

Jeho tvorba zahrnovala kresby, kvaše a olejomalby, často inspirované exotickými místy jako Alžír a Maroko. Portrétoval také řadu významných osobností – například Josefa, Quida a Amalii Mánesovy, Mikoláše a Marii Alšovy, Miroslava Tyrše, Karlu Rašínovou, T. G. Masaryka či Edvarda Beneše.

V důsledku používání technik starých mistrů se jeho díla stala později cílem padělatelů, kteří odřezávali části jeho obrazů a podepisovali je jmény slavných malířů. Háša se musel soudně bránit, aby prokázal pravé autorství svých prací.

Zemřel 28. června 1968 v Praze. Jeho dílo zůstává významnou součástí českého výtvarného umění a dokladem jeho mimořádné poctivosti a řemeslné zručnosti.