![[object Object]](https://cdn.livebid.cz/authors/8650.jpg?v=3)
Basic info
| signatura | signováno vpravo dole |
| technika | kombinovaná technika na sololitu |
| rozměry | 69,5x69,5cm |
| rám | rámováno |
| zachovalost | dobrý |
| další info | Studoval na Akademii v Miškolci v Maďarsku. Po sedmiletém věznění v Jáchymově a dvouroční vojenské službě uveřejnil v roce 1960 první kresby v Divadelních novinách. V roce 1969 emigroval do Norska, kde pracoval jako ilustrátor nakladatelství Bokklub. Po roce 1990 znovu vystavoval v Čechách, spolupracoval s televizí, věnoval se ilustracím učebnic. Byl členem Sdružení pražských výtvarných umělců – malířů, v roce1995 byl zvolen prezidentem Lyry Pragensis. V roce 1997 otevřel ateliér VOX HUMANA, kde pořádal setkání s významnými osobnostmi české kultury a stal se pořadatelem Bienále mladých VOX HUMANA ve spolupráci s nadací Sylvie. Je zastoupen ve sbírkách Pinakotéky v Neapoli, Idrethoyskole, Rode Kors, Radhus, Norges Varemesse a Universitet v Oslo, National Gallerie v Římě, Yad Vashem v Jeruzalémě, Kunstamt v Berlíně, Collet Colection v Paříži, v soukromých sbírkách několika prezidentů (Václav Havel, George Bush, Flavio Cotti) a jinde. |
About
Zahrada za zdí
| signatura | signováno vpravo dole |
|---|---|
| technika | kombinovaná technika na sololitu |
| rozměry | 69,5x69,5cm |
Author
Jan Kristofori se narodil 17. července 1931 v Mukačevě v Podkarpatské Rusi, tehdejší nejvýchodnější části Československa. Otec pracoval na panství hraběte Thuna, kde celá rodina žila. Po přesunu do Čech v roce 1938 se usadili v Maďarském Miskolci. Jan studoval mezi lety 1941 a 1944 na gymnáziu a poté se stal studentem Uměleckoprůmyslové školy.
Po druhé světové válce se Kristofori s rodinou připojil k repatriantům z Rumunska a Řecka a vrátili se do Čech. Usadili se v Přísečnici nedaleko Kadaně, kde žili na malém statku. Jan pracoval jako výtvarník pro reklamní agenturu AMA ve Vejprtech. V roce 1948 měl možnost převzít otcův statek, ale místo toho se přihlásil do školy v Klášterci nad Ohří. Kvůli komunistickému režimu však musel opustit statek a přestěhovat se do Kadaně-Prunéřova, kde jeho otec začal pracovat v uhelné šachtě.
Jan Kristofori byl vyloučen ze školy i z internátu. V Semilech spolupracoval s ochotnickým divadlem. Roku 1952 byl odsouzen k desetiletému vězení, které nakonec strávil sedm let v komunistických lágrech, včetně Jáchymova. Během tohoto období se věnoval kreslení, a tyto kresby byly v roce 1993 vydány pod názvem „Motáky“.
Po propuštění se Kristofori přestěhoval do Prahy, kde se věnoval intenzivně umění. V roce 1968 se podílel na tvorbě tiskovin během okupace, ale poté, co zažil násilí komunistického režimu, zvolil exil. Na podzim téhož roku se s rodinou přestěhoval do Norska, kde začal pracovat na rozsáhlém cyklu „Lidská práva“ (1970 až 1975). V roce 1979 ilustroval knihu Vladimíra Škutiny "Rusové opravdu přicházejí".
V roce 1989, po sametové revoluci, se Jan Kristofori vrátil do Prahy. Pomáhal studentům a podílel se na tvorbě svobodné kultury. Otevřel ateliér Vox humana na Žižkově. Ilustroval více než 150 knih, včetně děl Karla Čapka. Jan Kristofori zemřel 23. března 2004 v Praze.
