Tento malířsky působivý obraz Bedřicha Havránka zachycuje poetický kout venkova s opuštěným stavením, jehož zub času se podepsal na rozpadajících se zdech i křivém plotu. U staré zdi vyrůstá strom, který svým životem a svěží zelení kontrastuje s chátrajícím obydlím – symbolickým spojením zániku a nového života. V pozadí se pod zataženou oblohou otevírá široký pohled do krajiny s jemnými modravými horizonty. Havránek zde mistrně pracuje se světlem a atmosférou po dešti, čímž umocňuje melancholický, avšak klidný ráz scény. Dílo je ukázkou jeho precizního rukopisu a hlubokého citu pro českou krajinu.