Obraz Jaroslava Panušky „Duše z kabátu“ působí fantaskně. V popředí leží odložený, těžký kabát, z jehož záhybů se vynořují dvě průsvitné, éterické postavy – křehké, vyzáblé siluety připomínající duchy. Jejich těla jsou jen naznačená bílou konturou, jakoby složená ze světla a stínu. Jeden duch se sklání nad kabátem, druhý z něj jakoby vystupuje a obrací pohled přímo k divákovi s pronikavým, znepokojivým výrazem.

Celá scéna se odehrává v temném interiéru, kde kontrast mezi hmotou kabátu a nehmotností duchů vytváří napětí mezi realitou a nadpřirozenem. Panuška zde mistrně ztvárnil svou fascinaci okultními a spiritistickými motivy – v obyčejném předmětu, kusu oblečení, se zrcadlí skrytý život, nevysvětlitelná přítomnost „druhého světa“.

Tento obraz tak propojuje naturalisticky pojatý předmět (kabát) s fantaskní vizí, čímž otevírá otázky o pomíjivosti hmotného, o duši věcí i o hranicích mezi životem a smrtí.

Jaroslav Panuška, český akademický malíř, krajinář, kreslíř a ilustrátor, se narodil 3. března 1872 v Hořovicích. V dětství se jeho rodina několikrát stěhovala; nejprve žili v Proseči u Skutče a později se přestěhovali do Prahy. Mladý Panuška projevoval zájem o výtvarné umění od mládí a často kreslil podle obrázkových časopisů, zejména výjevy z bitev.

Po absolvování obecné školy a smíchovského gymnázia vstoupil v roce 1889 na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde studoval pod vedením prof. Maxmiliána Pirnera a později pod krajinářem prof. Mařákem. Během svých studií podnikl několik cest, včetně návštěv Drážďan, Mnichova a Balkánu.

Panuška byl známý svými fantaskními, strašidelnými a pohádkovými ilustracemi. Jeho raná díla byla ovlivněna dekadencí a obsahovala motivy strašidel, upírů a dalších nadpřirozených bytostí. V první části 20. století se jeho zaměření posunulo k romantismu. Maloval mnoho obrazů zřícenin, hradů a zámků v České republice. Měl také zájem o historii a minulost a často zobrazoval historické a prehistorické náměty.

Byl členem uměleckých sdružení SVU Mánes a Jednoty výtvarných umělců. Kromě své malířské kariéry se Panuška věnoval také knižní ilustraci. V roce 1922 si v Kochánově u Světlé nad Sázavou najal domek a později zde zakoupil pozemky, kde začal stavět selskou usedlost. V roce 1926 se sem s rodinou natrvalo přestěhoval a zůstal zde až do své smrti.

Panuškova díla lze rozdělit do dvou hlavních kategorií: první, která zahrnuje jeho dekadentní a fantastické práce, a druhou, kde se věnoval krajinářským a historickým motivům. Jeho synové, Jaroslav a Vladislav, se také věnovali malířství.

Jaroslav Panuška zemřel 1. srpna 1958 v Kochánově u Světlé nad Sázavou.