Václav Brožík (6. března 1851 Třemošná u Plzně – 15. dubna 1901 Paříž) byl významným českým akademickým malířem, který patřil do generace Národního divadla. Narodil se v Třemošné do skromných poměrů, ale díky svému uměleckému nadání získal mnoho podporovatelů. Svá umělecká studia absolvoval na Akademii výtvarných umění v Praze, následně studoval také v Drážďanech a Mnichově.

Jeho tvorba byla poznamenána historickou malbou velkých rozměrů, ačkoli se věnoval i portrétům a krajinomalbě. Vynikl zobrazením událostí jako pražská defenestrace, husitství a Habsburkové. Vynikal ve vyobrazení historických témat a jeho díla byla často spojována s českou národní historií.

Významným mezníkem v jeho kariéře bylo jeho cestování za studiem do Paříže, kde zaznamenal úspěch na uměleckých Salónech. Získal zlatou medaili za monumentální obraz "Svatební poselství českého a uherského krále Ladislava Pohrobka na francouzský dvůr Karla VII." na Salónu. V Paříži také získal větší finanční stabilitu díky sňatku s Hermínou Sedlmayerovou, dcerou pařížského obchodníka s obrazy.

V roce 1893 se stal profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze a později byl zvolen členem francouzské Akademie. Za své umělecké zásluhy byl dokonce povýšen do šlechtického stavu. Václav Brožík zemřel 15. dubna 1901 v Paříži, zanechav po sobě významný odkaz v oblasti akademické malby a historických vyobrazení.

Patří k nejvýznamnějším českým malířům 19. století a je považován za klíčovou osobnost historického realismu. Studoval na pražské Akademii výtvarných umění, následně v Mnichově a později v Paříži, kde se setkal s evropskou špičkou akademické malby. Do širšího povědomí vstoupil svými monumentálními historickými plátny, která spojují mistrovskou figurální kresbu, psychologii postav a detailní znalost dějin. Je autorem ikonických obrazů českých dějin, jako je například zobrazení Mistra Jana Husa v Kostnici nebo jednání českého sněmu, která se stala součástí národní vizuální paměti. Brožík byl úspěšný i na mezinárodním poli – opakovaně vystavoval na pařížském Salonu, získal ocenění a byl vyznamenán francouzskou Řádem čestné legie. Po návratu do Prahy se stal profesorem a později rektorem Akademie výtvarných umění, kde vychoval celou generaci následovníků. Jeho malba se vyznačuje mimořádným citem pro dramatickou kompozici, práci se světlem a schopností vyprávět obrazem silný příběh. Dodnes jsou jeho díla zastoupena v nejvýznamnějších sbírkách a patří k velmi vyhledávaným jak z hlediska uměleckého, tak investičního.