Nesignováno na lícové straně. Na rubu plátna se nachází autentický, uhlem či černou barvou provedený výrazný autorský podpis „Erdélyi“ s charakteristickým rozmáchlým obloukem nad jménem, doplněný datací letopočtu „1950“. Stav: Malba v původním intaktním stavu s lehkou patinou, napnuto na původním klínovém dřevěném rámu, plátno vykazuje přirozené stárnutí. Adjustováno v jednoduchém dobovém světlém dřevěném lištovém rámu, který nese drobné známky opotřebení. Mimořádně reprezentativní, velkoformátové interiérové zátiší z roku 1950 je vynikající a sběratelsky vysoce cennou ukázkou tvorby Vojtěcha Erdélyiho (Adalberta Erdeliho), jedné ze zakladatelských a nejdůležitějších osobností proslulé Podkarpatské / Zakarpatské malířské školy. Erdélyi studoval na Akademii výtvarných umění v Budapešti a během svých studijních pobytů v Paříži a Mnichově hluboce nasál vlivy francouzského fauvismu, impresionismu a evropské moderny, které následně mistrně propojil s rázovitým koloritem svého rodného kraje. Kompozice tohoto díla z poválečného období vyniká suverénním, robustním malířským gestem a mimořádným citem pro barvu. Levou polovinu plátna opanuje monumentální, vzrostlý fikus v květináči, jehož tuhé listy autor modeluje v široké škále sytě zelených, olivových a okrových valérů s výraznými tmavými konturami. V pravém popředí na bíle prostřeném stolku sekunduje menší pokojová rostlina v terakotové nádobě s jemnými růžovými květy. Celý výjev je zasazen do rohu světlé místnosti u okna s prosvítající mřížkou tabulek v pozadí. Erdélyi zde bravurně pracuje s denním světlem, které prosvětluje pozadí do krémových a nažloutlých tónů a dává vyniknout syté barevnosti rostlin. Hustý, pastózní nános barevné hmoty a energický tah štětcem dodávají tomuto tradičnímu floristickému motivu mimořádnou dynamiku a moderní výraz. Vzhledem k velkorysému formátu 89 × 79 cm a jasně doloženému autorství skrze signaturu na rubu se jedná o špičkovou galerijní položku na trhu s poválečným uměním.