Signováno a datováno olejovou barvou vlevo dole „Martinec 77“. Malba v původním zachovalém stavu se stabilní a celistvou barevnou vrstvou. Na povrchu je patrná jemná krakeláž odpovídající přirozenému zrání olejového filmu, vrstva laku vykazuje drobnou dobovou patinu. Volné plátno napnuté na původním dřevěném blindrámu, nerámováno. Expresivně hluboká, strukturálně bohatá a barevně suverénní krajinná kompozice představuje špičkovou ukázku tvorby vyhledávaného českého malíře Milana Martince. Tento významný autor, žák profesora Karla Součka na pražské Akademii výtvarných umění, patřil k předním představitelům expresivní figurální a krajinářské malby druhé poloviny 20. století. Jeho tvorba ze sedmdesátých let je vysoce ceněna pro dramatický kolorismus a dynamickou práci s hustou malířskou hmotou, přičemž toto konkrétní plátno z roku 1977 mistrně demonstruje autorův přechod k monumentálnímu, silně emotivnímu gestu. Námětem tohoto rozvrženého horizontálního plátna je autorův oblíbený, snově a baladicky laděný motiv venkovských chalup usazených v kopcovité krajině pod sněhovou pokrývkou. Ústřední kompoziční osou je zasněžená venkovská cesta vinoucí se středem výjevu, která navádí pohled diváka k seskupení domů. Architektura stavení s charakteristickými sedlovými střechami krytými nánosy bílého sněhu je pojednána v sytých, kontrastních tónech cihlové červeně, okru a jasně žluté barvy. Tyto hřejivé akcenty ostře vystupují z temného podkladu okolních strání a lesního hřebenu na horizontu. Martinec nanáší barvy v hutných, pastózních vrstvách s přiznaným tahem štětce i špachtle, čímž vytváří reliéfní strukturu, která dává dílu syrovou živelnost. Velký galerijní formát, doložené autorství z ceněného tvůrčího období a suverénní rukopis činí z tohoto obrazu vynikající akviziční příležitost pro náročné sběratele české moderní malby.