Atmosférická, hluboce náladová lesní studie zachycuje motiv rostoucích hub v přirozeném prostředí potemnělého podrostu. Kompozici dominuje dvojice detailně modelovaných muchomůrek s hnědočervenými klobouky pokrytými bílými strupy, které v levé části doplňuje menší hřibovitá houba a vpravo trsy drobných lesních hub. Temné pozadí tvořené nánosy hluboké zeleně a hnědi je prosvětleno zářivými žlutými a okrovými akcenty slunečních paprsků pronikajících skrze koruny stromů. Uvolněný malířský projev s pastózními tahy štětce citlivě kombinuje syrovou přírodní realitu s lyrickým pojetím světla.

Obraz je adjustován v jednoduchém zlaceném lištovém rámu. V levém dolním rohu se nachází zřetelná, autentická autorská signatura „J. W. MEZEROVÁ“. Malba na pevném plátně je ve velmi dobrém, čistém stavu, olejové vrstvy jsou plně stabilní bez stop poškození a pigmenty si uchovávají svou původní hloubku i sytost.

Julie Winterová-Mezerová se narodila 28. února 1893 v Úpici. Dětství prožila v rodině textilního úředníka Františka Wintera a Marie, která pocházela z rodiny úpického perníkáře Kristiána Prouzy. Studovala na Dívčím lyceu v Hradci Králové v letech 1907–1910 a následně pokračovala ve studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze ve všeobecné škole kreslení u Josefa Schussera v letech 1910–1914.

Po absolvování školy získala místo učitelky na Holešovickém dívčím ústavu a dalších dívčích školách. Roku 1919 se provdala za Aloise Mezeru, významného funkcionalistického architekta. Spolu podnikli první cestu do Paříže v roce 1923, kde její tvorba začala sklízet větší ohlas než doma. Roku 1921 stála u zrodu Kruhu výtvarných umělkyň, kde aktivně působila až do roku 1953.

Julie Winterová-Mezerová vystavovala v Paříži na Podzimních salónech, Salonu des Indépendants, Salonu des Tuileries a dalších. Měla samostatné výstavy nejen v Paříži, ale také ve Vídni, Nice, Moskvě, Bělehradě, Záhřebu, Sofii a Buenos Aires. Po návratu domů v roce 1935 se účastnila výstavy českého malířství v Galerii Jeu de Paume v Paříži.

Po druhé světové válce a únorovém převratu v roce 1948 ztratila možnost cestovat do zahraničí. Po smrti rodičů a manžela (1945) a po únorovém převratu roku 1948 se více věnovala tvorbě doma. Žila trvale v Úpici, kde zemřela 2. května 1980.