První polovina 20. století. Signováno vpravo dole „Willi Nowak“. Dílo je v původním zachovalém stavu, papír nese přirozený podkladový tón odpovídající stáří. Adjustováno pod sklem v široké textilní paspartě a profilovaném stříbrno-zlatém dřevěném rámu s jemnou patinou. Na zadní straně krycího kartonu se nachází starý rukopisný přípis. [1]

Mimořádně expresivní, hluboká figurální práce představuje ojedinělou a sběratelsky vysoce atraktivní polohu v tvorbě předního českého malíře, grafika a významného profesora pražské Akademie výtvarných umění Williho Nowaka. Tento autor, žák profesora Františka Thieleho a zakládající člen legendární skupiny Osma, proslul v českém moderním umění především jako mistr smyslového kolorismu a psychologicky laděných scén. Tato kompozice zrcadlí jeho ojedinělou figurální tvorbu, ve které se odráží sociální náměty a existenciální napětí české meziválečné moderny. Námětem tohoto vizuálně uhrančivého díla je stylizované seskupení dělníků či venkovského lidu, kteří se v sevřeném průvodu vracejí z těžké práce. Figury v popředí jsou zachyceny v mírném pohybu od ztuhlých zad, v čele s polonahým mužem s modrým přehozem přes rameno. Cesta s postavami se otevírá do širokého panoramatu s horizontem průmyslového města v šedozelených a okrových valérech. Nowak zde pracuje s robustním, uvolněným nánosem barvy a výraznými tmavými obrysovými konturami, které celému výjevu dodávají monumentální klid, syrovost a silný psychologický podtext reflektující tragické téma lidského údělu. Jasné autorské určení činí z tohoto díla vynikající akviziční příležitost pro náročné sběratele české meziválečné avantgardy.

Willi Nowak, také známý jako Willy nebo Vilém, se narodil 3. října 1886 v Mníšku pod Brdy. Jeho otec vlastnil továrnu na textilní barviva, a rodina byla spojena s uměním a mecenášem Karlem Riegrem. Willi Nowak projevoval zájem o umění již od útlého věku a začal kreslit již ve třech letech.

Po absolvování německé reálky byl vyloučen ze všech škol kvůli výtržnictví, což mu znemožnilo přijetí na uměleckoprůmyslovou školu. Navštěvoval soukromou malířskou školu Ferdinanda Engelmüllera a během prázdnin se účastnil umělecké kolonie v Dachau.

Roku 1903 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Franze Thieleho. Byl členem skupiny Osma a jeho práce byly vystaveny na různých prestižních výstavách včetně Spolku německých výtvarných umělců v Čechách v Rudolfinu v roce 1909.

Po vypuknutí První světové války byl kvůli svému postřelení odveden a sloužil jako důstojník v litoměřické posádce. Po válce se usadil v Berlíně, kde se seznámil s významnými umělci a galeristy, jako byl Oskar Kokoschka a Alfred Justitz.

V roce 1928 získal profesuru na Akademii výtvarných umění v Praze a stal se profesorem. Mezi jeho studenty patřili různí významní umělci.

Po druhé světové válce se stal spoluzakladatelem Vysoké umělecké školy v Bratislavě. Willi Nowak byl členem Komunistické strany a v 50. letech byl režimem uznávaným umělcem. Zemřel 20. října 1977 v Praze ve věku 91 let a je pohřben na Vyšehradském hřbitově.