Idylická venkovská scenerie tří mladých lidí na travnatém palouku dýchá klidem a poetikou horkého letního dne. Alois Bílek do středu tohoto horizontálního obrazu zasadil dvojici mladých žen s dlouhými zapletenými copy, které odpočívají pod větvemi listnatého stromu, zatímco z pravého okraje je pozoruje urostlý mládenec. Celé popředí autor zaplnil krásnými detaily sklizně – na zemi leží ošatka plná jablek, jednotlivé plody jsou rozhozené v trávě a opodál stojí hliněný džbán s malovaným květinovým dekorem. Klidný horizont zvlněných kopců v pozadí doplňuje lineárně šrafované nebe s beránky, což dává celému výjevu hluboký pocit harmonie a vyváženosti.
Technická preciznost perokresby se projevuje v neobyčejně jemné hře světla a stínu, kterou umělec vytvořil bez jediné kapky barvy. Objem těl, záhyby lidových oděvů i bohaté textury listoví buduje suverénním systémem hustého paralelního a křížového šrafování. Tato klasická černobílá tuš dává obrazu pevnou grafickou přísnost a nezaměnitelný charakter starých vzácných dřevořezů z bibliofilských tisků. Pro sběratele české meziválečné kresby představuje toto dílo vynikající a pro autora tematicky velmi typickou ukázku jeho ilustrátorského mistrovství.
Volný list na silnějším papíře s dostatečně širokými světlými okraji. V pravém dolním rohu samotného obrazového pole se nachází plný, elegantně provedený autorský podpis tuší „Alois Bílek“.
Dílo v původním nálezovém stavu. V širokých okrajích papíru se nacházejí pouze drobné přirozené stopy stáří a jemný otisk dlouhodobého uložení, samotný černý pigment tuše je však perfektně sytý a kresebné linie zůstávají dokonale ostré.
Alois Bílek se narodil 15. června 1887 ve Skoupém u Petrovic. Již v dětství projevoval zájem o kreslení a malování. Studoval na reálném gymnáziu v Příbramě a později v Písku, kde v roce 1906 složil maturitu. Jeho nejoblíbenějším předmětem bylo kreslení a malování.
Po maturitě pokračoval na technice v Praze, kde se zapsal do oboru architektury. Avšak brzy po dvou semestrech přešel na malířskou akademii, kde studoval pod vedením profesora M. Pirnera. Jeho práce na akademii upoutaly pozornost a získal několik stipendií a cen.
Roku 1912 se Bílek rozhodl vydat do Paříže, střediska moderního umění. Předtím však strávil několik let studiem výstav německých a nizozemských umělců. V Paříži brzy získal uznání a jeho díla byla vystavována v různých galeriích, což ho učinilo známým v uměleckém světě.
Po návratu do Prahy v roce 1924 pokračoval ve své umělecké kariéře a vystavoval svá díla v různých galeriích. Jeho malby a kresby byly velmi ceněny a oceňovány jak v Praze, tak i v zahraničí, včetně Londýna, Bruselu a Oslo.
Alois Bílek byl považován za jednoho z největších českých umělců abstraktní tvorby. Jeho díla byla plná živých barev a emocí, a často vyjadřovala pocity a nálady. Jeho umělecký přístup byl velmi osobní a jedinečný.
Alois Bílek zemřel 13. ledna 1961 v Praze, ale jeho umění a dílo dodnes žijí a jsou uznávány ve světě umění.