Průmyslový a přímořský motiv zachycený v přísném konstruktivním řádu představuje mimořádně cenné, rané poválečné dílo jednoho z nejvýznamnějších členů legendární Skupiny 42. Jan Smetana v této horizontálně komponované vedutě přenáší diváka do italského přístavu Civitavecchia, kde v levém plánu dominuje subtilní jeřábová konstrukce tyčící se nad střechami skladišť a doků. Střední a zadní plán otevírají pohled na klidnou vodní hladinu s kotvícími čluny, molem a vzdáleným obrysem pevniny, přičemž celá scenerie je mistrovsky rozvržena do harmonického celku budovaného v široké škále šedých a hlubokých černých tónů litografické křídy.
Strukturální pojetí grafiky plně odráží autorovu fascinaci městskou krajinou, civilismem a geometrickou stylizací moderního světa. Umělec opouští romantický sentiment a organizuje prostor pomocí čistých linií, rytmicky se opakujících stěžňů a kontrastů mezi zrnitými, hutně stínovanými plochami a světlým podkladem papíru. Použitá technika litografie dodává celému výjevu podmanivou, strohou a zároveň neobyčejně působivou atmosféru poválečné evropské moderny. Pro náročné sběratele a znalce českého umění 20. století se jedná o vysoce atraktivní, raritní a bezpečně datovaný otisk zlomového autorského období.
Volný list na tónovaném papíře. Vpravo dole přímo pod tiskovou plochou signováno autorským rukopisem tužkou „Jan Smetana“ a datováno „1949“.
Dílo v původním nálezovém stavu. V širokých okrajích listu se nacházejí drobné mapky a mírné mechanické poškození papíru (drobné natržení a zmačkání na samotném okraji), které se však nacházejí zcela mimo tiskovou plochu a nesnižují vizuální hodnotu díla. Samotný grafický pigment litografie je výborně zachovalý, sytý a tónově stálý.
Jan Smetana, významný český moderní malíř a grafik, se narodil 3. října 1918 v Praze. Studoval na ČVUT v Praze na fakultě architektury, kde získal inspiraci od významných profesorů, mezi nimiž byli Oldřich Blažíček, Karel Pokorný a Cyril Bouda. Následně pokračoval ve studiu na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru profesora Antonína Strnadela.
Smetana se prosadil jako člen uměleckých sdružení a skupin, mezi které patřily Skupina 42 (1942–1948), Umělecká beseda (od roku 1944), Sdružení českých umělců grafiků Hollar (od roku 1945) a Skupina 58 (od roku 1958). Jeho první samostatná výstava se konala v roce 1948 v Topičově salonu v Praze.
V jeho uměleckém vývoji lze identifikovat různé fáze a vlivy. Jeho raná díla reflektovala melancholické motivy předměstských, městských a industriálních krajin, především pražských. Postupem času se jeho zájem rozšířil k obecnějšímu zachycení prostoru města a jeho okolí. Během 50. let se věnoval klasické malbě volné krajiny, zatímco v 60. letech se soustředil na velké kompozice, ve kterých propojoval tvary "městské krajiny" s barevnými strukturami. Během pobytu v Paříži našel inspiraci v motivech plynových lamp, nábřeží, kaváren a bister.
Jan Smetana se rovněž věnoval grafické tvorbě, zejména technikám suché jehly a leptu. Od roku 1967 působil jako pedagog na pražské Akademii výtvarných umění, kde vedl ateliér pro figurální a krajinářskou malbu.
Zemřel ve věku 79 let 6. dubna 1998 v Praze, kde strávil většinu svého života. Jeho odkaz zůstává v českém uměleckém kontextu významný dodnes.