Výrazné meziválečné zátiší z vrcholného období tvorby Emila Filly. Kompozice s mandolínou, mísou s ovocem a dalšími předměty je vystavěna pomocí charakteristické zkratky a výrazné černé linie, doplněné jemnou, místy sytější barevností akvarelu a kvaše. Dílo reprezentuje Fillovu práci s kubisticky rozloženým prostorem a motivy hudebních nástrojů a zátiší, které patřily k důležitým tématům jeho tvorby.

Signováno a datováno vpravo dole „Emil Filla 28“. Adjustováno v paspartě, rámováno a zaskleno.

Rok: 1928
Technika: kombinovaná technika – akvarel, tuš a kvaš na papíře
Rozměr malby: 28 × 40 cm
Signatura: signováno a datováno PD „Emil Filla 28“
Rámování: pasparta, rámováno, zaskleno

Emil Filla se narodil 3. dubna 1882 v Chropyni. V letech 1903 - 1906 studoval monumentální malbu na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Vlaho Bukovace. Kvůli nespokojenosti s konvenčními metodami a náplní výuky školu opustil po třech letech. Ve svých raných letech byl Filla silně ovlivněn dílem Edvarda Muncha, a následně se přiklonil ke kubismu, který se v jeho díle začal projevovat od roku 1910.

Během své kariéry byl členem několika uměleckých skupin. Nejprve se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. V roce 1909 se přidal ke Spolku výtvarných umělců Mánes, kde setrval – s výjimkou období působení ve Skupině výtvarných umělců mezi lety 1911 – 1914 – až do své smrti.

V roce 1945 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Během svého života se věnoval nejen malbě a grafice, ale také sochařství a teorii výtvarného umění. Byl také spoluredaktorem Volných směrů a formoval směřování českého kulturního dění především v meziválečném období. Jeho raná tvorba byla ovlivněna expresionismem a později Picassovým kubismem. Ve svém závěrečném období se přiklonil k realistické krajinomalbě, zejména krajin Českého středohoří. Tyto krajiny byly inspirovány dílem holandského krajináře Jana van Goyena.

Kromě své umělecké kariéry prodělal Filla během druhé světové války těžké období v koncentračním táboře v Buchenwaldu, kde trpěl zdravotními problémy, které trvale poznamenaly jeho zdraví. Po válce, navzdory komunistickému režimu, který propagoval socialistický realismus, se Filla nadále věnoval svému umění.

Emil Filla zemřel 7. října v Praze.