Alois Wierer se narodil 2. ledna 1878 a byl český Němec, malíř a grafik. V letech 1902–1904 studoval u Franze Thieleho na pražské Akademii výtvarných umění. Mladý Wierer vedl bohémský život a byl blízkým přítelem sochaře Ludvíka Herzla. Během tohoto období se naučil velmi dobře češtinu.

V mládí žil na Starém městě pražském a měl ateliér v ulici podél Olšanských hřbitovů. Oženil se s Pražačkou českoněmeckého původu, Emila Prokopová-Wiererová. Oba bydleli spolu a sdíleli život na umělecké scéně.

V květnu 1945, ve věku 67 let, byl Alois Wierer zatčen revoluční gardou dobrovolníků. Byl odvlečen do sběrného tábora, kde během tří dnů zemřel na selhání srdce. Tato tragická událost se stala v důsledku politických událostí té doby, ačkoli Wiererovi nebyli nacionalisté. Jeho manželku Emilu sice nezavřeli, ale byla vyhnána z bytu na Vinohradech, a jejich obrazy byly rozkradeny, zatímco ateliér byl zdemolován. Emila Prokopová-Wiererová odešla do Mnichova.

Během období komunistického režimu (1948–1989) se o Aloisi Wiererovi oficiálně mlčelo, a informace o něm byly získány především pracovníky Židovského muzea v Praze, kteří se o něj zajímali kvůli domnělému židovství.