Julius Pelikán, český akademický sochař a medailér, se narodil 23. února 1887 v Novém Veselí. Jeho umělecká kariéra a životní cesta zanechaly v českém výtvarném prostředí výraznou stopu, která se táhne od jeho studií a praxe až po válečné a poválečné období.

Julius Pelikán vyrůstal v rodině ševce Julia Pelikána a jeho manželky Anny, roz. Sobotkové, v Novém Veselí u Žďáru nad Sázavou. Po absolvování obecné a měšťanské školy se věnoval odbornému vzdělání na Odborné kamenické škole v Hořicích v Podkrkonoší. Po dokončení studia následovala praxe v Německu v roce 1905. Po návratu v roce 1908 získal zaměstnání při pracích na dómě sv. Petra v Brně a následně pokračoval v praxi v Olomouci. Rok 1909 znamenal začátek jeho studia na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem významných umělců, jako byli Josef Václav Myslbek a Jan Štursa. Po absolvování studií se vydal na studijní cestu do Itálie, která ovlivnila jeho umělecký pohled.

Od roku 1913 trvale žil v Olomouci, kde také založil rodinu. Během první světové války byl členem zvláštního oddílu pro výzdobu válečných hřbitovů na území dnešního Polska, kde spolupracoval s dalšími významnými umělci, včetně architekta Dušana Jurkoviče a malíře Adolfa Kašpara. Po válce se věnoval také restaurování fresek v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci.

Julius Pelikán se stal významným uměleckým aktivistou, a to nejen ve výtvarném světě, ale i ve společenském kontextu. Za druhé světové války byl vězněn v internačních táborech ve Svatobořicích a v Kounicových kolejích v Brně spolu se svou manželkou Boženou a synem Vladimírem. Po této traumatické zkušenosti se jeho umělecké zaměření obrátilo k tématům odporu a odboje. Přestože byl jeho tvorba ovlivněna válečnými událostmi, věnoval se také komorním a dětským námětům a medailérské tvorbě.

V roce 1967 byl Julius Pelikán oceněn titulem zasloužilého umělce. Zemřel 17. února 1969 v Olomouci, zanechávaje za sebou bohaté dědictví, které zahrnuje sochy, medaile a další umělecká díla.