Signováno na zadní straně s popisem autora: "Věc" ze série Podpis. Celkové rozměry: 103 x 163,5 cm. Certifikát pravosti součástí přímo od autora. Vystavováno: 1/ Galerie Havelka, Praha, 8. 11. 2018 - 29. 11. 2018. 2/ Projekt Vladimíra Kokolia a jeho žáků: "Legendy Grafiky II - Podpis". Publikováno: 1/ Projekt Vladimíra Kokolie a jeho žáků: "Legendy Grafiky II - Podpis".

Pavel Příkaský je malíř, jehož tvorba se pohybuje mezi fotografií a akvarelem. Narodil se v roce 1985 a studoval nejprve architekturu na Soukromé uměleckoprůmyslové škole Zámeček v Plzni, kde se věnoval užité malbě. Později pokračoval ve studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (UMPRUM) v Praze u profesora Vladimíra Kokolii, kde se zaměřil na grafiku a nábytkový design. Dále studoval v Štrasburku, kde se věnoval designu nábytku.

Příkaský je figuralista, který se snaží zbavit postavy na obraze, a vypravěč nelineárních příběhů. Jeho práce jsou charakterizovány fragmentací a pojetím výstavy jako prostorové instalace, kde mezera mezi plátny má symbolizovat nádech, střih a prostor pro interpretaci.

Během studia se zaměřil na hledání "vlastního problému" pod vedením Vladimíra Kokolii. Postupně došel k prosvětlené malbě, která připomíná rozmývaný akvarel. Jeho přístup výrazně rezonoval v cyklu nazvaném "Detektivka" (2012), kterým také absolvoval. Jeho obrazy se zaměřují na detaily a fragmentaci scénického záběru, čímž vytváří cyklus jednotlivostí, které dohromady asociují celek a vyprávějí příběhy podobné filmovému střihu.

Příkaský experimentuje s různými formami vizuality, a to i ve spolupráci s videoartistkou Mirkou Večeřovou. Video se stává dalším médiem, kterým se zabývá vedle malby, a snaží se ho využít jako prodloužení malby.

Jeho práce nejenže zkoumají technický obraz, ale také se věnují fenoménu místa a jeho tajemství. Příkaský provádí instalace, které představují důležitý významotvorný prvek a zároveň mu umožňují variabilitu a ovlivňování vyznění reality. Experimentuje s uměleckým vyjadřováním na neobvyklých místech s malou publicitou, kde může oživit vzpomínky na minulost a vytvořit nové situace.

V jeho obrazech se objevuje také motiv košile, která symbolizuje rituál, proměnu a zároveň slouží jako zástupný symbol postavy. Figurální postavy se vytratily a byly nahrazeny předměty, které mají ve své tvorbě stejnou váhu jako lidé. Předmětná tělesnost zvyšuje nejednoznačnost vizuální informace v jeho obrazech.