Jan Lauda, český sochař a vysokoškolský pedagog, se narodil 4. dubna 1898 v Praze. Původním jménem Jan Louda, později v roce 1923 změnil příjmení na Lauda. Jeho rodiče byli Jan Josef Lauda a Marie Františka Laudová, rozená Novotná.

Lauda získal první sochařské dovednosti pod vedením sochaře Stanislava Suchardy a později se stal učněm v keramické huti pražské katedrály sv. Víta. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Josefa Drahoňovského v letech 1913–1914 a následně na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jana Štursy v letech 1917–1922. Od roku 1923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes (SVU Mánes). V roce 1937 byl jmenován profesorem Uměleckoprůmyslové školy v Praze a v letech 1946–1959 působil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze.

Jan Lauda byl významným představitelem sociálního umění 20. let a spoluzakladatelem sociálně orientované Nové skupiny (1922). Pracoval s sochařem Ottou Gutfreundem, se kterým měl společný ateliér od roku 1921. Lauda upřednostňoval materiály jako sádra a pálená hlína a věnoval se plastikám zvířat, reliéfům a portrétům.

Za svou kariéru byl několikrát vyznamenán za svou uměleckou činnost. Získal Zlatou medaili na Výstavě dekorativních umění v Paříži v roce 1925, čestné uznání na Světové výstavě v Paříži v roce 1937 a získal několik domácích cen, včetně Státní ceny v roce 1944. Jan Lauda zemřel 11. března 1959 v Praze a je pohřben na vyšehradském Slavíně.