Helena Johnová se narodila 22. ledna 1884 v Soběslavi. Byla českou sochařkou a keramičkou, proslulou také jako profesorka na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

V letech 1899–1907 studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Zpočátku se zúčastňovala ženských kurzů vyšívání pod vedením Idy Krauthové a malby květin s Emilii Krostovou. Následně se stala řádnou studentkou školy, kde studovala pod vedením Jakuba Schikanedera a Josefa Schussera. Její umělecká dráha pokračovala v letech 1909–1911 na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni v ateliéru pro keramiku profesora Michaela Powolného.

V roce 1912 začala pracovat v dílně Slovenské keramické společnosti v Modré. Helena Johnová se podílela na založení uměleckého družstva Artěl v roce 1908 v Praze. Společně s přáteli, jako byli V. H. Brunner, Jan Konůpek, Pavel Janák, V. V. Štech a Alois Dyk, se angažovala v družstvu do roku 1919. Její aktivity směřovaly k obnově uměleckých hodnot rukodělné práce a řemesla.

Po roce 1918 přesídlila do Československé republiky. Na Uměleckoprůmyslové škole v Praze založila roku 1919 ateliér keramiky a stala se jeho vedoucí profesorkou. Zde vybudovala rozsáhlou keramickou dílnu s pecí. V roce 1935 byla předčasně penzionována, ale vyjednala si bezplatné užívání keramické dílny. I po penzionování pokračovala v umělecké práci za podpory mecenáše, rytíře Bartoně z Dobenína.

Helena Johnová zemřela 14. února 1962 v Praze. Její odkaz spočívá nejen ve vlastní tvorbě, ale také v přínosu v oblasti keramiky a vzdělávání na poli uměleckého řemesla.