Věra Janoušková patří k výtvarníkům, pro které jsou typické materiálové experimenty. V polovině šedesátých let našla odpadový materiál, kterým byly znehodnocené smaltové výrobky. Ten se stal nosným prvkem její další tvorby. Barvu těchto výrobků zachovávala a využívala ji jako výrazový prostředek. Bílá tvoří podstatnou část tvorby a odráží jak neoklasické vidění světa, tak kontrastuje s robustním a těžkým kovem a sváry. Bílé rozevláté košilky jsou pomyslným pandánem k tvorbě ze šedesátých let. Právě výtvarný účin plastického díla v bílé barvě dále aplikuje i v experimentech s osinkocementem. 'Těšilo mě, že věci, který lidem sloužily, a který oni vyhodili, já zase vracím metaforou do života. Což byl takovej pozitivní návrat. Z umyvadla jsem dělala busty.'