Symbolistní dynamická kompozice navazuje na cyklus balad o rytíři ze 70. let z náročných let, kdy společenská a ekonomická krize značně ovlivňovala kulturní život. Východiska se pokoušela najít generace Národního divadla a solitérové jako Maxmilián Pirner, kteří se pouštěli i do ponuřejších oblastí. Dílo Maxmiliána Pirnera se vyznačuje symbolistním laděním zasazeným ve světě fantazie a často i ironizující linkou. Vyobrazený rytíř na koni se při souboji nechává obelstít a vede nerovný boj se samotnou smrtí, která vítězí.

Maxmilián Pirner, český malíř, ilustrátor a kreslíř období akademismu a symbolismu, se narodil 13. února 1854 v Sušici. Jeho rodiče byli soudní rada Jan Pirner a jeho manželka. Maxmilián Pirner studoval monumentální malbu na pražské Akademii výtvarných umění u Josefa Matyáše Trenkwalda a později na vídeňské Akademii.

Po studiích a studijní cestě do Mnichova a Alp se usadil ve Vídni, kde vystavoval s Wiener Sezession. V roce 1887 byl povolán učit na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se stal profesorem, a později i rektorem. Jako pedagog ovlivnil dvě generace žáků a byl oblíbený pro svou přístupnost. Byl členem Krasoumné jednoty, České královské akademie a Jednoty umělců výtvarných.

Maxmilián Pirner se oženil s Josefou Pintzovou a měli spolu tři děti. Jeho syn Karel Pirner byl spisovatel a technik. Maxmilián Pirner zemřel v roce 1924 a jeho urna byla uložena v kolumbáriu Husova sboru ve Zbraslavi.

Jeho tvorba byla ovlivněna filozofií, literaturou a pohyboval se od ilustrací klasického románu a alegorií přes mytologii až k pohádkovým námětům neoromantismu. Zpočátku se věnoval monumentální akademické malbě, ale později přešel k symbolismu a secesi, kde jeho díla zdobila fantazie, ironie a sarkasmus. I po formální stránce se vyvinul od monumentální akademické malby k intimnějšímu stylu symbolismu a secese.