Podle stylu malby a dle práce se světlem, vegetací, stafáží a vodní hladinou, lze dílo připsat českému malíři kabinetních obrázků - Františkovi Xaverovi Procházkovi. V letech 1762–1763 se školil v malířské a restaurátorské dílně Jana Kastnera, v dílně Norberta Grunda (1764) a poté 1764–1768 v malířské škole Carla Michoriho v Drážďanech. Až po roce 1800, v reakci na měnící se poptávku, se začal věnovat malbě krajin. Navázal na tradici českého rokokového krajinářství a uplatňoval podobné motivy jako jeho učitel Norbert Grund. V souladu s tehdejší raně romantickou literaturou si osvojil idylické pojetí krajiny, do které komponoval ruiny nebo fragmenty antických sloupů. Procházkova díla jsou zastoupena ve významných českých institucích.