Z posudku PhDr. Rey Michalové Ph.D.: 'Jan Zrzavý se v sedmnácti letech odvrátil od impresionismu a 'Údolím smutku' a dalšími obrazy, které následovaly, nalezl nezaměnitelný umělecký výraz, své fascinující niterné, imaginativní a snové umění plné poezie a citového náboje. Bylo to přitom právě médium kresby, které nejcitlivěji zachycovalo malířův tvůrčí proces a často s mnohaletým předstihem předznamenávalo pozdější obrazové kompozice. V pozdním období dokonce malíř pastel či kombinovanu techniku preferoval, neboť byl zklamán z barevných změn, které za léta prodělaly některé jeho olejomalby. Jan Zrzavý významně zasáhl do vývoje naší moderní kultury svou autentickou tvůrčí imaginací, v níž propojil českou linii duchovního lyrismu s evropským modernismem. Velmi brzy našel vlastní způsob vyjádření, který jevovou skutečnost zrcadlí nepřímo, v promyšlených znameních a symbolech. Gesta, krajinné motivy, tajemné hory a květiny, náznaky architektur - vše se stává symbolem myšlenek a zkušeností. Okouzloval ho především lyrický, uzavřený a snově měkký tvar. Jeho obraznost formovaly časté cesty a pobyty v cizině - zejména ve Francii a Itálii. Předložené dílo 'Jaro' je sběratelsky mimořádně cennou Zrzavého prací, jež se pbezprostředně váže ke stejnojmennému monumentálnímu obrazu, finálně dokončenému roku 1929 a dnes se nacházejícímu v Galerii výtvarného umění v Ostravě. Posuzované dílo bylo dosud uchováváno v soukromé sbírce a uniklo pozornosti odborné veřejnosti. Zadíváme-li se na Jaro, vidíme na něm krajinu autorova dětství, kterou popisuje ve svých vzpomínkách z Českomoravské vysočiny. Nahý jinoch leonardovského tajemného výrazu je nesporně umělcovou autostylizací. Již Karel Teige poukázal na to, že některé autorovy kresy mají platnost finálního obrazu. Závěrečná realizace je ve svém výrazu mnohem utaženěnjší a postrádá bezprostřední citovou rozechvělost, jež se zrcadlí v tomto pastelu.'