V tvorbě Jana Součka sledujeme skrze různé manifestace trojí dimenzi obrazů spočívají v prolínání mýtu, současnosti a nadčasovosti (utopičnosti). Skrze autorovu fascinaci spatřujeme prvky manýrismu se složitými zašifrovanými významy soustředěných do světů již zaniklých nebo zcela smyšlených. Jan Souček měl nejblíže k postmoderním obrazům italských malířů hlásících se k hnutí Pittora Colta (Poučená malba), pro něž je podstatná citace nejenom malby starých mistrů ale i jejich témata. V nabízeném díle autor na poli technologické imaginace interpretuje latinský pojem homunculus ('človíček'), který dostal v raném novověku nový význam v souvislosti se spekulacemi o možném vytvoření umělého člověka. Například v alchymistickém spise De natura rerum („O povaze věcí“ z roku 1538) se podrobně popisuje, jak z mužského semene vypěstovat človíčka. Jan Souček studoval mezi lety 1957-1961 na střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě pod vedením profesora Stanislava Libenského. Poté studoval v letech 1963-1969 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru kresleného filmu profesora Adolfa Hoffmeistra. Od roku 1971 pravidelně vystavoval v České republice, Německu, Švýcarsku, Belgii, Finsku, bývalé Jugoslávii, Rumunsku, Francii, Rakousku a Spojených státech. Název díla značen verso.