olej na kartonu, 32x47 cm, s rámem 62x48
signováno vlevo dole „S. Feikl“
v původním kvalitním dekorativním rámu

Působivé rané krajinářské dílo Stanislava Feikla vynikající mimořádně kultivovanou malbou a citlivě vystavěnou kompozicí. Autor zde velmi přesvědčivě pracuje se světlem, prostorem i atmosférou krajiny. Dynamicky vedená cesta směřující k horizontu vytváří výraznou hloubku obrazu, zatímco osamělý strom a jemně modelovaná vegetace dodávají kompozici lyrický a současně lehce melancholický výraz.

Malba zaujme zejména vysokou malířskou kvalitou – uvolněným, jistým rukopisem, měkkými přechody barev a výborně zvládnutou atmosférickou perspektivou. Jemná barevnost v tónech zelení, hnědí a šedomodrých odstínů oblohy připomíná francouzsky orientované krajinářské tendence počátku 20. století a dokládá Feiklův mimořádný cit pro krajinný motiv již v raném období jeho tvorby.

Dílo je navíc adjustováno v původním velmi kvalitním dekorativním rámu s bohatě profilovanou řezbou, který výrazně podtrhuje reprezentativní charakter obrazu a jeho dobovou autenticitu.

Obraz představuje sběratelsky atraktivní ukázku Feiklovy rané tvorby s výraznou malířskou kulturou i působivou dobovou atmosférou.

Stanislav Feikl, narozen 12. listopadu 1883 v Dolní Sytové, byl český akademický malíř specializující se na krajinářství a portrétní malbu.

Feikl pocházel z chudé chalupnické rodiny v oblasti Podkrkonoší. Studoval na pražské Umělecko-průmyslové škole před rokem 1905 a později u profesora Vratislava Nechleby na Akademii výtvarných umění v Praze, i když není uveden mezi absolventy těchto uměleckých škol. Jeho starší bratr František Feikl byl rovněž malířem a impresionistou, ale méně známým; spáchal sebevraždu v roce 1910.

V roce 1911 se Stanislav Feikl oženil s Růženou Mansfeldovou z Bubenče. Pro inspiraci cestoval do Ruska, Turecka, Dalmácie a severní Itálie. Jeho tvorba zahrnuje impresionistické obrazy krajin, zejména staré Prahy, kterou maloval pod vlivem Antonína Slavíčka. Vystavoval pravidelně na výstavách Krasoumné jednoty a byl členem Jednoty umělců výtvarných.

Feikl získal pozornost díky svým obrazům zachycujícím atmosféru starých pražských ulic, náměstí a dvorů. Jeho díla byla reprodukována v časopisech, a to i v zahraničí. Méně znám je jeho přínos ženskými portréty, včetně aktů. Zemřel roku 1933 v Praze, postižen mrtvicí, a je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze. Jeho tvorba dodnes připomíná atmosféru staré Prahy a zachycuje osobitým koloritem a měkkým stylem.