Jaro - Dílo mimořádné kvality, umělecko-historické i  výtvarné hodnoty a  sběratelské přitažlivosti se nám zde představuje jako velmi cenný artefakt, vykreslující podstatu rané fáze autorovy tvorby. Ta reprezentuje jeho tehdejší realistický přístup ke krajině, jenž byl záhy již na konci století nahrazen nezaměnitelným stylem charakteristickým užitím barevné skvrny, rozechvěním a  vnitřní dynamikou evokující neustálý pohyb a víření. Antonína Slavíčka vždy bytostně oslovovaly roční doby, jejichž prchavost dokázal věrohodně zachytit. Podobně je tomu v  obraze nesoucím název Jaro, který působí takřka jako pohlednice s  meandrujícím potokem lemovaným štíhlými kmeny stromů prozrazujícími předešlé pomalu odcházející roční období. Do obrazové plochy, z  níž již reálně čiší netrpělivé očekávání jarního rozpuku, vtělil autor klidný rytmus nesený především samotnou kompozicí. Ta je tvořena rafinovanou kombinací vertikál stromů, diagonálami potoka a  horizontály obzoru s  dominantním vysokým nebem zabírajícím celou polovinu výjevu. V  levém rohu plátna se nachází přípis vypovídající o  tom, že bylo darováno prof.  Fr. Michlovi, významnému pražskému lékaři a  mimořádnému profesorovi chirurgie na české lékařské fakultě („Slovutnému pánu p professoru Fr. Michlovi jako skromný důkaz hluboké úcty A Slavíček“). Autenticitu a  vysokou hodnotu práce potvrzuje i  jeho publikování v  soupisech autorova díla (Hovorková, M. / Karlíková, L.: Antonín Slavíček, 1870–1910, Praha 1965, č.  soupisu 19, repro Tomeš, J.: Antonín Slavíček, Praha 1966, kat.  č.  38, uveden pod názvem Les z Třemošnice) a  dalších pramenech (retrospektiva v  Jízdárně Pražského hradu, září–listopad 1961, kat.  č.  14, repro. 35) obraz byl poprvé reprodukován v  časopise Rozhledy, ročník 6, 15. červenec, 1896–1897, číslo 20, str. 960a. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr.  K.  Srpa (cit.: „[…] Objev tohoto Slavíčkova obrazu je mimořádně cenný, dokresluje totiž jeho raný realistický přístup, který uzavírá, přikloníme-li se k Tomešově dataci, jež je věrohodnější, nebo naopak zahajuje, zváží-li se datace týmu odborníků od Jiřího Kotalíka. V obou případech má tudíž obraz v Slavíčkově životní tvorbě silné postavení. […]“)