Basic info
| technika | olej na plátně |
| signatura | LD, |
| Rozměry - výška x šířka (cm) | 126 x 98 |
| datace od | 1887 |
| autor | 1840-1915 |
About
U hadačky - Výtvarně i obsahově velmi přitažlivá práce česko-německého malíře, talentovaného studenta pražské, vídeňské a mnichovské Akademie, spadá do specifického okruhu autorových děl zabývajících se okultismem, mysticismem, spiritismem, telekinetikou a jevy mimo běžně viděný svět. Tato poloha mu už za jeho života přinesla od některých kruhů nepochopení a odmítnutí. Na druhé straně však zároveň zvyšovala jeho prestiž a oblíbenost na tehdejším trhu s uměním. Max, podobně jako řada dalších osobností té doby, byl přesvědčen, že je člověk vzhledem k vyššímu evolučnímu stupni schopen nejen komunikovat s duchy, jak dokazují pokusy o přenos myšlenek např. pomocí média Liny Matzingerové v jeho ateliéru, ale i vidět do budoucna. Touto schopností jsou podle samotného autora schopny disponovat speciálně obdařená média, jako jsou kartářky, věštkyně a v neposlední řadě hadačky. Právě taková hadačka je zachycena na představovaném obraze, jenž spadá svým námětem do speciálního sociálního a psychologického žánru. Vyobrazena je zde dáma z vyšší společnosti (nesjpíše Ernestina Harlanderová, jejíž portrét o dva roky později Max taktéž vytvořil a již si také roku 1893 vzal za ženu), které chudá stařena předpovídá budoucnost z napřažené paže. Zajímavými momenty jsou dále nejen kočka vynořující se ze stínu jako obecný atribut čarodějnictví, ale i rozvinutý svitek s tajnými runami, jenž přímo odkazuje k Maxovu tajnému obrazovému písmu, kterým psal šifrované dopisy o věcech okultních. Sběratelskou atraktivitu díla potvrzuje jeho publikování a reprodukování v odborné literatuře (Filip, A. / Musil, R., edd.: Gabriel von Max, 1840–1915, Plzeň, Západočeská galerie, 2011, str. 172, obr. 229). Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. R. Musilem. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové (cit.: „[…] Max byl ve své době jedním z nejpopulárnějších autorů a mnohá jeho slavná díla byla vydávána jako upomínkové fotografie. Také obraz U hadačky vyšel v Mnichově jako dobová reprodukce – Bei der Wahrsagerin, Verlag Photographische Union in München. […]“).
Author
Gabriel Cornelius Max se narodil 23. srpna 1840 v Praze-Novém Městě. Pocházel z umělecké rodiny, jeho otec byl sochař Josef Max a matka byla dcerou sochaře Schuhmanna. V dětství projevoval umělecké nadání a ve volném čase se věnoval obkreslování obrazů Führicha a Cornelia. Po smrti otce v roce 1855 se Gabriel zapsal na pražskou malířskou akademii, kde studoval pod vedením profesora Eduarda von Engertha. Později přešel na Akademii ve Vídni, kde studoval u profesora Christiana Rubenova a upoutal pozornost svým velkým talentem a originalitou.
V roce 1863 se rozhodl pokračovat ve studiu na Akademii v Mnichově, kde dokončil studium pod vedením profesora Carla Pilotyho v roce 1867. Následně si otevřel vlastní ateliér v Mnichově a roku 1879 byl jmenován profesorem historické malby na tamní akademii. Mezi jeho žáky patřili umělci jako Georgios Jakobides a Jakub Schikaneder.
Gabriel Cornelius Max byl známý svým citově nabitým a psychologicky propracovaným stylem malby. Jeho obrazy, často s romantickou atmosférou a mystickým nádechem, nebyly zcela realistické. Věnoval se také malbě opic a ilustracím, přičemž hlavní inspirací pro něj byla vlastní fantazie. Kromě uměleckého působení se věnoval také vědeckým zájmům, zejména darwinismu a spiritismu. Zanechal po sobě rozsáhlou vědeckou sbírku, která obsahovala asi 500 lebek z různých světadílů a dnes je uložena v mannheimském muzeu REM.
Gabriel Cornelius Max měl chmurnou a samotářskou povahu, většinu času trávil v ateliéru. Byl známý svou důkladností a svědomitostí při práci na obrazech. I přesto, že žil v ústraní, těšil se velké popularitě v uměleckých kruzích a byl oblíbený nejen v Mnichově, ale i v Čechách.
Zemřel 24. listopadu 1915 v Mnichově, kde strávil většinu svého tvůrčího života.