Basic info
| technika | olej na plátně |
| signatura | PD,RUB, |
| Rozměry - výška x šířka (cm) | 97 x 130 |
| datace od | 1946 |
| autor | 1882-1953 |
About
Zátiší s mandolínou - Naprosto jedinečná a výrazově nesmírně silná velkoformátová práce nám představuje Emila Fillu jako umělce s hlubokým intelektem a malířským talentem, vytrvale zkoumajícího problematiku zátiší jako uměleckou disciplínu poskytující nekonečné možnosti zpracování a přístupu. Fillova pařížská zkušenost a studium prací Picassa a Braqua jen zesílily jeho fascinaci kubismem. Přesto však jeho vlastní pojetí kubismu výrazně přesahuje možnosti francouzského stylu. Síla osobnosti a malířská bravurnost mu dovolily rozvíjet dál možnosti hry s texturami a formami v kompozici. Zátiší s mandolínou pochází z výrazného poválečného období, v němž je po děsivé válečné zkušenosti citelná znovu nabytá radost ze života i malby. Obraz je naplněn jistotou dlouholeté malířské zkušenosti a zásadně dozrává i Fillova schopnost syntetizovat lyrický kubismus, f iguraci a vlivy surrealistických deformací. Velký formát umožnil umělci naplno rozvinout jeho smysl pro vážnost zavedeného žánru spolu s lidovou živostí. Autor se nezdráhal pracovat s ustálenými motivy, i v tomto zátiší vedle sebe položil mísu s hruškami, vázu s květinami, partituru, mandolínu, ale i primitivizující sošku ženské hlavy. Zvláštně pracuje Filla v obraze s barevností. Na jednu stranu nás uvádí do temnějšími barvami sevřeného interiéru, na druhou stranu ovšem využívá i světlých kombinací barev a plátno tak získává na lehkosti a koloristické živosti, jež byla v tomto období umělci vlastní. Energie linií a expresivita barevnosti ukazují, že Filla namísto následování vzorů vytvořil výrazově ušlechtilou kompozici, jež je naplněna duchovní intenzitou stejně jako křehkostí a intimností. Hodnotu díla zvyšuje původ z významné zahraniční sbírky. Plátno bylo prezentováno v Mánesu na výstavě Fillových poválečných prací (Práce z let 1946–1947, Praha 1947, kat. č. 42). Fotografie z výstavy, kde je obraz zachycen, je černobíle reprodukována v monografii autora (V. Lahoda, Emil Filla, repro. 574, str. 526). Autenticita práce byla ověřena Filla Foundation a obraz je uveden v soupisu díla, který chystal prof. V. Lahoda, CSc. Původně pochází z kolekce dr. J. Borovičky, nyní kvalitní zahraniční sbírka. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Toto zátiší se vyznačuje nebývalou komplexností, lze jej bezesporu označit za jeden z nejvýznamnějších obrazů, jenž se objevil z Fillovy bezprostředně poválečné tvorby. Obzvláště bych upozornil na vstup modré, která zde dostala mimořádný význam jako obrysový prvek, oddělující předměty a jednotlivá pole, tak i plošný, obestupující jednotlivé předměty. […]“).
Author
Emil Filla se narodil 3. dubna 1882 v Chropyni. V letech 1903 - 1906 studoval monumentální malbu na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Vlaho Bukovace. Kvůli nespokojenosti s konvenčními metodami a náplní výuky školu opustil po třech letech. Ve svých raných letech byl Filla silně ovlivněn dílem Edvarda Muncha, a následně se přiklonil ke kubismu, který se v jeho díle začal projevovat od roku 1910.
Během své kariéry byl členem několika uměleckých skupin. Nejprve se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. V roce 1909 se přidal ke Spolku výtvarných umělců Mánes, kde setrval – s výjimkou období působení ve Skupině výtvarných umělců mezi lety 1911 – 1914 – až do své smrti.
V roce 1945 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Během svého života se věnoval nejen malbě a grafice, ale také sochařství a teorii výtvarného umění. Byl také spoluredaktorem Volných směrů a formoval směřování českého kulturního dění především v meziválečném období. Jeho raná tvorba byla ovlivněna expresionismem a později Picassovým kubismem. Ve svém závěrečném období se přiklonil k realistické krajinomalbě, zejména krajin Českého středohoří. Tyto krajiny byly inspirovány dílem holandského krajináře Jana van Goyena.
Kromě své umělecké kariéry prodělal Filla během druhé světové války těžké období v koncentračním táboře v Buchenwaldu, kde trpěl zdravotními problémy, které trvale poznamenaly jeho zdraví. Po válce, navzdory komunistickému režimu, který propagoval socialistický realismus, se Filla nadále věnoval svému umění.
Emil Filla zemřel 7. října v Praze.