Zátiší s mandolínou - Naprosto jedinečná a  výrazově nesmírně silná velkoformátová práce nám představuje Emila Fillu jako umělce s  hlubokým intelektem a  malířským talentem, vytrvale zkoumajícího problematiku zátiší jako uměleckou disciplínu poskytující nekonečné možnosti zpracování a  přístupu. Fillova pařížská zkušenost a  studium prací Picassa a  Braqua jen zesílily jeho fascinaci kubismem. Přesto však jeho vlastní pojetí kubismu výrazně přesahuje možnosti francouzského stylu. Síla osobnosti a  malířská bravurnost mu dovolily rozvíjet dál možnosti hry s  texturami a  formami v  kompozici. Zátiší s mandolínou pochází z  výrazného poválečného období, v  němž je po děsivé válečné zkušenosti citelná znovu nabytá radost ze života i  malby. Obraz je naplněn jistotou dlouholeté malířské zkušenosti a  zásadně dozrává i  Fillova schopnost syntetizovat lyrický kubismus, f iguraci a  vlivy surrealistických deformací. Velký formát umožnil umělci naplno rozvinout jeho smysl pro vážnost zavedeného žánru spolu s  lidovou živostí. Autor se nezdráhal pracovat s  ustálenými motivy, i  v  tomto zátiší vedle sebe položil mísu s  hruškami, vázu s  květinami, partituru, mandolínu, ale i  primitivizující sošku ženské hlavy. Zvláštně pracuje Filla v  obraze s  barevností. Na jednu stranu nás uvádí do temnějšími barvami sevřeného interiéru, na druhou stranu ovšem využívá i  světlých kombinací barev a  plátno tak získává na lehkosti a  koloristické živosti, jež byla v  tomto období umělci vlastní. Energie linií a  expresivita barevnosti ukazují, že Filla namísto následování vzorů vytvořil výrazově ušlechtilou kompozici, jež je naplněna duchovní intenzitou stejně jako křehkostí a intimností. Hodnotu díla zvyšuje původ z  významné zahraniční sbírky. Plátno bylo prezentováno v  Mánesu na výstavě Fillových poválečných prací (Práce z  let 1946–1947, Praha 1947, kat.  č.  42). Fotografie z  výstavy, kde je obraz zachycen, je černobíle reprodukována v  monografii autora (V.  Lahoda, Emil Filla, repro. 574, str. 526). Autenticita práce byla ověřena Filla Foundation a  obraz je uveden v  soupisu díla, který chystal prof.  V.  Lahoda,  CSc. Původně pochází z  kolekce dr.  J.  Borovičky, nyní kvalitní zahraniční sbírka. Při konzultacích posouzeno prof.  J.  Zeminou a  PhDr.  R.  Michalovou,  Ph.D.  Přiložena odborná expertiza PhDr.  K.  Srpa (cit.: „[…] Toto zátiší se vyznačuje nebývalou komplexností, lze jej bezesporu označit za jeden z nejvýznamnějších obrazů, jenž se objevil z Fillovy bezprostředně poválečné tvorby. Obzvláště bych upozornil na vstup modré, která zde dostala mimořádný význam jako obrysový prvek, oddělující předměty a jednotlivá pole, tak i plošný, obestupující jednotlivé předměty. […]“).