Basic info
| technika | komb. tech. (olej, tempera) na lepence |
| signatura | PN, |
| Rozměry - výška x šířka (cm) | 48 x 64 |
| datace od | kolem roku 1900 |
| autor | 1872-1958 |
About
Upír - Symbolistně dekadentní práce, mezi něž patří i Upír, z palety Jaroslava Panušky, žáka Maxe Pirnera a Julia Mařáka na pražské Akademii, náleží k širšímu publiku asi nejznámější vrstvě autorovy tvorby z přelomu 19. a 20. století. Tehdy se mu výtvarnými prostředky podařilo vytvořit osobitý styl plný nočních vizí a pohádkových bytostí oscilujících na hranici děsu a karikatury. Právě karikaturní provedení a takřka dobrotivý výraz kroutícího se upíra-žáby zde odlehčuje scénu, při které budoucí oběť nic netuše mírumilovně spí na lůžku se závěsy. Autor zde originálně navázal na tendence období fin de siécle, kdy bylo téma vampyrismu často spojováno s chorobnou snivostí oslabující ducha a vedoucí v krajním případě až k psychickému zhroucení a ztrátě identity jednotlivce. V porovnání se způsobem, kterým bylo upírství dobově ztvárňováno, lze Panuškův způsob označit za zcela originální a vymykající se běžné praxi. Jeho upíři totiž nevystupují jako urození cizinci, ani jako démonické krásky. Jsou to spíše amorfní obojživelníci protáhlých proměnlivých lidských i zvířecích tvarů opouštějící po nocích své sluje a vkrádající se neslyšně do tichých příbytků svých obětí. František Kaván, též frekventant Mařákova ateliéru, Panuškovy upíry výstižně popsal následující větou: „Zjevy nízkého fluida se obyčejně srážejí z mátoh ovzduší do účinku zářících očí a hnátů.“ Vysokou galerijní hodnotu díla potvrzuje i to, že bylo opakovaně publikováno v odborné literatuře (výběr z literatury: Mžyková, M.: Křídla slávy, Vojtěch Hynais, čeští Pařížané a Francie, díl II., Praha 2001, str. 568, repro. 548 Štěpán, P.: Pohádkové bytosti, Praha 2005, str. 37 Urban, O. M.: V barvách chorobných, idea dekadence a umění v českých zemích 1880–1914, Praha, 2006, str. 296, kat. č. 415, repro. 296 Urban, O. M. / Souček, M.: Dekadence, Bohemian lands 1880–1914, Praha, 2009, repro. 44), stejně jako jeho mnohačetná výstavní prezentace (výběr z výstav: Křídla slávy, Rudolfinum, Praha, 2000 Pohádkové bytosti, České muzeum výtvarných umění, Praha, 2005/2006 V barvách chorobných, Obecní dům, Praha, 2006/2007). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a prof. R. Prahlem, CSc. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D.
Author
Jaroslav Panuška, český akademický malíř, krajinář, kreslíř a ilustrátor, se narodil 3. března 1872 v Hořovicích. V dětství se jeho rodina několikrát stěhovala; nejprve žili v Proseči u Skutče a později se přestěhovali do Prahy. Mladý Panuška projevoval zájem o výtvarné umění od mládí a často kreslil podle obrázkových časopisů, zejména výjevy z bitev.
Po absolvování obecné školy a smíchovského gymnázia vstoupil v roce 1889 na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde studoval pod vedením prof. Maxmiliána Pirnera a později pod krajinářem prof. Mařákem. Během svých studií podnikl několik cest, včetně návštěv Drážďan, Mnichova a Balkánu.
Panuška byl známý svými fantaskními, strašidelnými a pohádkovými ilustracemi. Jeho raná díla byla ovlivněna dekadencí a obsahovala motivy strašidel, upírů a dalších nadpřirozených bytostí. V první části 20. století se jeho zaměření posunulo k romantismu. Maloval mnoho obrazů zřícenin, hradů a zámků v České republice. Měl také zájem o historii a minulost a často zobrazoval historické a prehistorické náměty.
Byl členem uměleckých sdružení SVU Mánes a Jednoty výtvarných umělců. Kromě své malířské kariéry se Panuška věnoval také knižní ilustraci. V roce 1922 si v Kochánově u Světlé nad Sázavou najal domek a později zde zakoupil pozemky, kde začal stavět selskou usedlost. V roce 1926 se sem s rodinou natrvalo přestěhoval a zůstal zde až do své smrti.
Panuškova díla lze rozdělit do dvou hlavních kategorií: první, která zahrnuje jeho dekadentní a fantastické práce, a druhou, kde se věnoval krajinářským a historickým motivům. Jeho synové, Jaroslav a Vladislav, se také věnovali malířství.
Jaroslav Panuška zemřel 1. srpna 1958 v Kochánově u Světlé nad Sázavou.