Karel Špillar, narozen 21. listopadu 1871 v Plzni, byl český malíř, grafik období secese a optimistického vitalismu a profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.

Špillar se narodil v rodině plzeňského finančního úředníka Antonína Špillara a jeho ženy Františky. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a později se stal profesorem na této škole. V roce 1902 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

Jeho tvorba prošla různými obdobími, zahrnujícími secesní symboliku, francouzský vliv z pobytu v Paříži, monumentální fresky, sgrafita a užitou grafiku, zejména plakáty. Navrhoval také figurální mozaiku na průčelí Obecního domu v Praze, která získala první a druhou cenu v soutěži.

Po návratu z Francie v roce 1908 se věnoval monumentální freskové malbě, sgrafitům i užité grafice, zejména plakátům. Vytvořil i několik námětů na sokolské kresby a plakáty.

Léta 1918-1938 byla obdobím jeho monumentální novobarokní malby, navazující na Švabinského vitalismus. Jeho obrazy zahrnují portréty, aktové kompozice, mytologické náměty a alegorické kompozice.

Karel Špillar zemřel na jaře roku 1939 po delší nemoci a je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.