Jiří Valenta se narodil 6. srpna 1936 v Praze. Byl významným českým malířem, grafikem a fotografem, známým svým odvážným a experimentálním přístupem k umění. Jeho životní dráha byla poznamenána emigrací po srpnové okupaci v roce 1968.

Valenta začal svou uměleckou kariéru na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze v letech 1951–1953 a následně byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde studoval v ateliéru profesorů Miloslava Holého a Karla Součka v letech 1953–1959. Během studia se Valenta spřátelil s progresivně orientovanými umělci, kteří se prezentovali formou dvou neoficiálních ateliérových výstav s názvem Konfrontace, které vnesly do českého uměleckého prostředí prvky evropského informelu.

Jeho malířská technika byla ovlivněna skalami kokořínského údolí a přírodou, což se odráželo v reliéfní struktuře a přírodních tónech jeho obrazů. Valenta experimentoval s různými materiály, včetně písku a textilu, aby dosáhl jedinečné struktury povrchu. Jeho umělecký vývoj směřoval k kontemplativnímu vyjádření, což se projevilo jak v barevném pozadí, tak i ve světelně opalizujících kruhových centrech na jeho obrazech.

Po srpnové okupaci v roce 1968 emigroval Valenta nejprve do Vídně a poté do Německa. V následujících letech pracoval v různých městech a vystavoval ve světě. Jeho umělecký projev reagoval na změny ve světě kolem něj, a to i v době, kdy byl omezen emigrantským životem.

Jiří Valenta byl diagnostikován s nádorem na konci 80. let a po návratu do Prahy v letech 1990–1991 zemřel 11. července 1991. Jeho umělecký odkaz spočívá nejen v technické inovaci a experimentech s materiály, ale i v hlubokém filosofickém a existenciálním rozměru jeho děl. Je pohřben na břevnovském hřbitově v Praze.