Quido Kocian byl významným českým sochařem přelomu 19. a 20. století, patřícím k předním představitelům českého umění. Narodil se 7. března 1874 v Ústí nad Orlicí. Jeho tvorbu lze charakterizovat jako originální formu symbolismu s prvky secese, a filosoficky je jeho umělecké sdělení považováno za existencialistické.

Quido Kocian studoval sochařství a kamenictví v Hořicích a poté na uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem Josefa Václava Myslbeka. Už během studií vytvořil svou verzi Myslbekova sousoší "Ctirad a Šárka", což mu přineslo uznání, ale také roztržku s Myslbekem. Kocian navštívil Itálii a Francii, kde se setkal s Augustem Rodinem. Po návratu vytvořil jedno ze svých nejvýznamnějších děl, "Abelova smrt".

Kocianova tvorba byla ovlivněna tragickými tématy, a jeho díla, jako například "Válka", zachycují temné a negativní stránky lidské existence. Jeho témata jsou výhradně tragická, a jeho umělecké vyjádření je považováno za přesvědčivé a vyhýbající se schematismu. Přestože se nedočkal velkého uznání za svého života, později byl považován za jednoho z klasiků českého sochařství. V roce 2005 proběhla první výstava jeho prací v Praze, a část jeho děl je vystavena v Galerii plastik v Hořicích.

Zemřel 3. ledna 1928 v Hořicích v Podkrkonoší.