Z vyjádření PhDr. Karla Srpa: „Jsou-li v dějinách československého moderního malířství dosud nezpracovaní autoři, kteří by si to zasloužili, patřil by mezi ně rozhodně malíř František Malý, který sice žil dlouho v Brně, avšak počátky jeho umělecké dráhy spadají do let autorova bratislavského pobytu, během nějž vznikl i posuzovaný obraz. Raná Malého tvorba je dosud mámo známá, přestože na počátku třicátých let uskutečnil jedny ze svých nejzajímavějších obrazů, z nichž některé jsou součástí sbírek Muzea města Brna a Slovenské národní galerie v Bratislavě. Znalost těchto obrazů, včetně jejich signatur, dovoluje usuzovat, že obraz, který by mohl být studií k většímu, rozměrnějšímu plátnu Milenci, má všechny rysy Malého díla, které navíc podpoří i dochované kresby, z nichž jedna byla v majetku významného historika umění Jiřího Hlušičky. Zvláštní je, že, když Malý připravoval své retrospektivy, pak vždy kladl důraz na své pozdější dílo, nikoli na období, ve kterém zasáhl do československého umění výrazněji, a sice na počátek třicátých let a pak na leta po polovině třicátých let, kdy se přiklonil více k surrealismu. Období 1931-1933 se zdá být, vezmou-li se v úvahu Malého obrazy a kresby, jež známe jen dílčím způsobem, nejpřitažlivější, protože v něm propojoval abstraktní, organické útvary a figurální zlomky lidských těl. Spojením těchto protikladných rovin dosahoval neotřelých významových a kompozičních souvztažností. Důležité je pro Malého různosměrný pohyb diagonálně se naklánějících plánů, i vynořující se temný střed. Malý s oblibou přecházel mezi plasticitou, vytaženou až na samou únosnost tvaru, a linearitou, která pro něj představovala i důležitou spojnici jako na tomto obraze. Zvláštním způsobem Malý pracoval se stínem, jak ukazuje tento jeho obraz, jenž bychom mu mohli při skromné znalosti jeho raného díla připsat, kdy světlo dopadá prudce zprava, a tím podtrhává plasticitu postav i abstraktních útvarů. Doufejme, že se v budoucnu objeví další Malého obrazy pocházející právě z tohoto období, jež by nám ukázaly, kam až zasáhl vliv Josefa Šímy a Františka Muziky. Mohou totiž obohatit a rozšířit typ malby, opírající se o vyhraněnou představivost.“.