Kázání o vynálezu umění knihtiskařského / Jan Kollár ; kresby Jana Konůpka. -- Praha : vytiskl a vydal Jaroslav Picka, 1940. -- 41 stran. -- Volné listy ve slepém přebalu.

Text z knihy: Nedělní sváteční příležitostné kázně a řeči k napomožení pobožné národnosti.

Portrét, ocelorytina, je tištěn z původní desky.

Bylo vydáno v počtu 55 výtisků. Tento výtisk má číslo 39.

Jan Konůpek (* 10. října 1883 Mladá Boleslav) – 13. března 1950 (Praha) byl významným českým grafikem, malířem a ilustrátorem. Studoval na Českém učení technickém v Praze, kde se věnoval architektuře pod vedením profesorů Jana Kouly a Josefa Schulze. Později pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, kde ho ovlivnili Maxmilián Pirner, Vlaho Bukovac a grafik A. de Pian.

Během svého uměleckého působení se Jan Konůpek stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, a spolu s malířem Emilem Pacovským založil na Akademii výtvarných umění revui Veraikon. Zajímal se také o symbolistický směr a byl spoluzakladatelem skupiny symbolistních grafiků Sursum. Jeho tvorba byla ovlivněna mystikou, symbolismem a secesní ornamentikou, což se projevilo zejména v jeho dílech z počátku 20. století. Konůpkovy grafiky jsou charakteristické svým vizionářstvím a přenesením mystických prvků do výtvarného projevu.

Jan Konůpek působil i jako profesor kreslení na střední průmyslové škole v Plzni a později na Státní grafické škole v Praze. Byl členem České akademie věd a umění. Jeho výtvarné odkazy sahají k německému a severskému expresionismu a částečně i kubismu. Konůpkova tvorba je zároveň charakterizována secesními a klimtovskými vlivy. Jan Konůpek zanechal v uměleckém dědictví významné místo, které ovlivnilo českou výtvarnou scénu.