Svatopluku Klírovi k padesátým narozeninám : v Praze dne 26. září 1946. -- Praha : Božena Klírová a Přemysl Klír, 1946. -- 2 lepty, 68 stran. -- Volné listy v přebalu.

Vydáno v počtu 150 výtisků pro přátele edice Zodiak. Tento výtisk má číslo 17.

Typografická úprava Karel Dyrynk.
Písmo Vojtěch Preissig.
Lepty vytiskl Mirro Pegrassi.

Do sborníku přispěli:
Josef Binko, Miroslav Bureš, Karel Dyrynk, František Halas, Jindřich Jindřich, Zdeněk Juna, Jiří Karásek ze Lvovic, Marie Kavánová, Karel Kinský, Hanuš Klein, Jarmil Krecar, František Kropáč, Rudolf Krupička, Jan Noha, Miloslav Novotný, Albert Pražák, Rudolf Pros, Ludmila Řezáčová, Ot. Štorch-Marien, František Tichý, Karel Vancl a Miloslav Zrůst.

Ilustrace:
Emil Filla, Jan Konůpek, Cyril Bouda, Ludmila Jiřincová, Zdeněk Juna, Karel Kinský, Karel Knechtl, Richard Lander, Václav Mašek, Karel Müller a Karel Vik.

(Svatopluk Klír)

Emil Filla se narodil 3. dubna 1882 v Chropyni. V letech 1903 - 1906 studoval monumentální malbu na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Vlaho Bukovace. Kvůli nespokojenosti s konvenčními metodami a náplní výuky školu opustil po třech letech. Ve svých raných letech byl Filla silně ovlivněn dílem Edvarda Muncha, a následně se přiklonil ke kubismu, který se v jeho díle začal projevovat od roku 1910.

Během své kariéry byl členem několika uměleckých skupin. Nejprve se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. V roce 1909 se přidal ke Spolku výtvarných umělců Mánes, kde setrval – s výjimkou období působení ve Skupině výtvarných umělců mezi lety 1911 – 1914 – až do své smrti.

V roce 1945 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Během svého života se věnoval nejen malbě a grafice, ale také sochařství a teorii výtvarného umění. Byl také spoluredaktorem Volných směrů a formoval směřování českého kulturního dění především v meziválečném období. Jeho raná tvorba byla ovlivněna expresionismem a později Picassovým kubismem. Ve svém závěrečném období se přiklonil k realistické krajinomalbě, zejména krajin Českého středohoří. Tyto krajiny byly inspirovány dílem holandského krajináře Jana van Goyena.

Kromě své umělecké kariéry prodělal Filla během druhé světové války těžké období v koncentračním táboře v Buchenwaldu, kde trpěl zdravotními problémy, které trvale poznamenaly jeho zdraví. Po válce, navzdory komunistickému režimu, který propagoval socialistický realismus, se Filla nadále věnoval svému umění.

Emil Filla zemřel 7. října v Praze.