Ludmila Kleinmondová, známá také jako Ludmila Janovská-Kleinmondová, se narodila 10. února 1870 na Smíchově u Prahy. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze pod vedením profesora Jakuba Schikanedera v letech 1887–1894. Brzy po absolutoriu se stala členkou Krasoumné jednoty a pravidelně vystavovala své zátiší s květinami a ovocem. Byla manželkou malíře Jana Karla Janovského, s nímž často cestovala, a v roce 1926 společně založili soukromou malířskou školu na Smíchově.

Kleinmondová se věnovala realistickému zobrazování zátiší ve stylu starých nizozemských mistrů, které bylo oblíbené ve školních kolekcích a jako vzor pro výuku kresby. Na svých cestách dokumentovala slovanský národopis, včetně krojovaných studií Slovinců, a spolupracovala na sbírkách Národopisného muzea v Praze. Její umělecký styl, ačkoliv byl oceňován ve své době, zůstal konzervativní a nepřekročil hranice tradičního realismu. Ludmila Kleinmondová zemřela v roce 1955 v Praze.