Být Mistrem už ve 46 letech je prostě fajn. Bohumil Eliáš ml. měl navíc štěstí, že vyrůstal v rodině, kde bylo umění přirozenou součástí života. Do řemesla ho trpělivě a bez nátlaku zasvěcoval jeho otec – výrazná osobnost české výtvarné scény, malíř a významný sklář. „Znal staré fígle, které se dnes nikde neučí,“ vzpomíná Bohumil uznale na svého tátu. Bohumil je multitalent políbený Pánembohem. Jako sochař realizuje svá díla v bronzu i dalších materiálech, v malbě rád pracuje s kombinovanými technikami a ve skle dosáhl mistrovství už dnes. Jen prosím nezaměňovat s mistrem sklenářem – to jeho táta opravdu neměl rád. Bohumil Eliáš ml. má za sebou řadu výstav a sympozií a jeho díla jsou zastoupena v mnoha veřejných sbírkách doma i v zahraničí. Patří k autorům, u nichž se výtvarný talent, řemeslná zručnost a zkušenost předávaná mezi generacemi spojily v mimořádně osobitou tvorbu.

Bohumil Eliáš mladší (* 1. dubna 1980 v Praze) je český sochař, malíř a sklář. V letech 1979–1980 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově a v letech 2001–2007 pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru figurálního sochařství profesora Jana Hendrycha. Je členem Spolku výtvarných umělců Mánes a skupiny Rubikon.

Ve své tvorbě se věnuje malbě, práci s plochým sklem, taveným skleněným plastikám a sochařskému vyjádření v kameni i moderních materiálech. Jeho tvorbu charakterizuje introvertní poetičnost a snaha o osobní výraz prostřednictvím jednoduchých forem a harmonických kompozic. Skleněné plastiky Bohumila Eliáše mladšího jsou známé jemnou barevnou modelací a prací se světlem, která v nefigurativních tvarech vyvolává pocit vnitřního napětí a tajemství. V malbě pracuje s abstraktními útvary, úspornou barevností a rytmem linie, často inspirovaným krajinou a architekturou.

Jeho díla jsou zastoupena v domácích i zahraničních sbírkách, například ve Východočeském muzeu v Pardubicích, v Musée de Design et d’Arts Appliqués Contemporains v Lausanne a v Glasmuseum Ernsting Stiftung v Coesfeldu.