Velkoformátový olej významného českého malíře Stanislava Feikla, zachycující poetickou atmosféru Karlova mostu při deštivém večeru. Temná silueta věží a měkce nasvícené linie města tvoří působivou kompozici, v níž Feikl mistrovsky propojuje realistickou kresbu s impresivní náladou staré Prahy.

Dominantní věže a Pražský hrad v mlžném oparu dodávají dílu hloubku i monumentalitu. Postavy v pohybu a odrazy světel na mokré dlažbě vytvářejí dojem tiché živosti a klidu. Obraz je zasazen do bohatě profilovaného zlatého rámu, který podtrhuje jeho historický charakter.

Reprezentativní práce autora – vhodná pro sběratele i investici.

Rozměr malby 91 × 100 cm / 114 x 123 cm / signováno vlevo dole.

Stanislav Feikl, narozen 12. listopadu 1883 v Dolní Sytové, byl český akademický malíř specializující se na krajinářství a portrétní malbu.

Feikl pocházel z chudé chalupnické rodiny v oblasti Podkrkonoší. Studoval na pražské Umělecko-průmyslové škole před rokem 1905 a později u profesora Vratislava Nechleby na Akademii výtvarných umění v Praze, i když není uveden mezi absolventy těchto uměleckých škol. Jeho starší bratr František Feikl byl rovněž malířem a impresionistou, ale méně známým; spáchal sebevraždu v roce 1910.

V roce 1911 se Stanislav Feikl oženil s Růženou Mansfeldovou z Bubenče. Pro inspiraci cestoval do Ruska, Turecka, Dalmácie a severní Itálie. Jeho tvorba zahrnuje impresionistické obrazy krajin, zejména staré Prahy, kterou maloval pod vlivem Antonína Slavíčka. Vystavoval pravidelně na výstavách Krasoumné jednoty a byl členem Jednoty umělců výtvarných.

Feikl získal pozornost díky svým obrazům zachycujícím atmosféru starých pražských ulic, náměstí a dvorů. Jeho díla byla reprodukována v časopisech, a to i v zahraničí. Méně znám je jeho přínos ženskými portréty, včetně aktů. Zemřel roku 1933 v Praze, postižen mrtvicí, a je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze. Jeho tvorba dodnes připomíná atmosféru staré Prahy a zachycuje osobitým koloritem a měkkým stylem.