Mimořádné a sběratelsky velmi atraktivní dílo Vlastimila Košvance s nadčasovým biblickým motivem Kající se Magdalény, zpracované v silně expresivním a emotivním pojetí. Autor zde dosahuje výjimečné hloubky výrazu, kdy spojení figurální kompozice, symboliky a dramatické práce se světlem vytváří působivou a sugestivní atmosféru.

Malba vyniká nadstandardní malířskou kvalitou a patří k výraznějším a obsahově silnějším pracím autora. Citlivé modelování postavy, kontrast světla a stínu i symbolické prvky (lebka, kniha) odkazují na klasickou ikonografii, kterou Košvanec interpretuje osobitým a výtvarně vyzrálým způsobem.

Velkorysý olej na plátně, formát 100 × 150 cm (malba), s rámem 112 × 217 cm, dodává dílu výrazný reprezentační charakter a činí z něj dominantní solitér vhodný do náročného interiéru i významné sbírky.

Dílo je signováno vpravo dole a na zadní straně opatřeno původním autorským štítkem.

Stav malby i rámu odpovídá stáří díla, případné známky opotřebení jsou patrné z přiložené fotodokumentace.

Vlastimil Košvanec se narodil 14. prosince 1887 v Praze. Byl českým malířem, grafikem a ilustrátorem. Po základní škole navštěvoval císařské královské lyceum, kde promoval. Po střední škole se zapsal na Akademii výtvarných umění, kde studoval u profesora Vlaho Bukovace. Později studoval u profesora Vojtecha Hynaise a experimentoval s technikami kresby a malby. Na Akademii získal Košvanec několikrát ocenění jako nejlepší student roku. V roce 1909 se zúčastnil soutěže a získal Hlávkovo stipendium, jedno z nejžádanějších. Umělec se pohyboval mezi mnoha obrazovými styly, včetně realismu, impresionismu, postimpresionismu a symbolismu. Nejúspěšnějším obdobím malířova života byla léta mezi dvěma světovými válkami, zejména od roku 1929, kdy vstoupil do spolku Umělecká beseda. Živil se jako ilustrátor knih a portrétista a byl také autorem satirických kreseb ve známých pražských časopisech.

Meziválečné tvůrčí období umělcova života narušila německá okupace českých zemí, a později byl nucen vyrovnat se s obviněním z kolaborace s protektorátním režimem, za což byl v roce 1947 na osm měsíců uvězněn. V roce 1949, kdy mu zemřeli žena, sestra a dva bratři, vyústily jeho životní problémy v hospitalizaci na psychiatrické léčebně. Později se ujal své švagrové a neteře a snažil se všechny uživit z penze a umělecké činnosti. Zemřel v listopadu 1961 v Praze.