Monumentální malba Vlastimila Košvance představuje mimořádně výrazné a sběratelsky atraktivní dílo z autorovy vyzrálé tvorby. Již samotný formát řadí obraz mezi výjimečné práce – jedná se o velkorysé, galerijní plátno, které má schopnost plně dominovat prostoru a stát se jeho ústředním prvkem.

Kompozičně bohatá scéna, nesoucí typický Košvancův rukopis, vyniká živou barevností, dynamikou figur a uvolněným, sebejistým malířským gestem. Autor zde pracuje s expresivní zkratkou i detailní modelací postav, čímž vytváří silný vizuální i emocionální účinek. Právě tato kombinace malířské jistoty a výrazové energie činí z díla nadstandardní ukázku jeho tvorby.

Obraz je signován vpravo dole a na zadní straně opatřen původním autorským štítkem, což významně posiluje jeho autenticitu i sběratelskou hodnotu.

Dílo je adjustováno v dobovém rámu (místy s patinou a poškozením), který však přirozeně podtrhuje jeho charakter a stáří.

Jedná se o mimořádné, rozměrově i malířsky výjimečné dílo, které se na trhu objevuje zcela ojediněle a představuje silnou investiční i sběratelskou příležitost.

Olej na plátně, signováno vpravo dole, rozměr malby 100 x 160 cm / 120 x 180 cm /

Vlastimil Košvanec se narodil 14. prosince 1887 v Praze. Byl českým malířem, grafikem a ilustrátorem. Po základní škole navštěvoval císařské královské lyceum, kde promoval. Po střední škole se zapsal na Akademii výtvarných umění, kde studoval u profesora Vlaho Bukovace. Později studoval u profesora Vojtecha Hynaise a experimentoval s technikami kresby a malby. Na Akademii získal Košvanec několikrát ocenění jako nejlepší student roku. V roce 1909 se zúčastnil soutěže a získal Hlávkovo stipendium, jedno z nejžádanějších. Umělec se pohyboval mezi mnoha obrazovými styly, včetně realismu, impresionismu, postimpresionismu a symbolismu. Nejúspěšnějším obdobím malířova života byla léta mezi dvěma světovými válkami, zejména od roku 1929, kdy vstoupil do spolku Umělecká beseda. Živil se jako ilustrátor knih a portrétista a byl také autorem satirických kreseb ve známých pražských časopisech.

Meziválečné tvůrčí období umělcova života narušila německá okupace českých zemí, a později byl nucen vyrovnat se s obviněním z kolaborace s protektorátním režimem, za což byl v roce 1947 na osm měsíců uvězněn. V roce 1949, kdy mu zemřeli žena, sestra a dva bratři, vyústily jeho životní problémy v hospitalizaci na psychiatrické léčebně. Později se ujal své švagrové a neteře a snažil se všechny uživit z penze a umělecké činnosti. Zemřel v listopadu 1961 v Praze.