Monumentální a mimořádně působivé dílo Vlastimila Košvance, které svou velikostí, kompoziční bohatostí i malířskou kvalitou patří k výjimečným pracím autora. Dynamická figurální scéna s motivem cikánského prostředí je zpracována s výraznou energií, citlivým koloritem a charakteristickou malířskou jistotou.

Autor zde exceluje v práci s figurou, pohybem i světlem – centrální postava vnáší do kompozice dramatický rytmus, zatímco bohaté vedlejší figury a krajinné pozadí vytvářejí komplexní, živý celek. Dílo působí velmi autenticky a nese silný emocionální náboj, který je pro Košvancovu tvorbu typický.

Velkorysý formát 100 × 160 cm (malba), s rámem 138 × 188 cm, řadí obraz mezi skutečně reprezentativní, galerijní kusy, které se na trhu téměř neobjevují. Právě kombinace rozměru, kvality a výrazného námětu činí z tohoto díla sběratelsky velmi atraktivní položku.

Dílo je signováno vpravo dole a zasazeno do kvalitního rámu, který podtrhuje jeho reprezentativní charakter.

Stav malby i rámu odpovídá stáří díla, případné známky opotřebení jsou patrné z přiložené fotodokumentace.
 

Vlastimil Košvanec se narodil 14. prosince 1887 v Praze. Byl českým malířem, grafikem a ilustrátorem. Po základní škole navštěvoval císařské královské lyceum, kde promoval. Po střední škole se zapsal na Akademii výtvarných umění, kde studoval u profesora Vlaho Bukovace. Později studoval u profesora Vojtecha Hynaise a experimentoval s technikami kresby a malby. Na Akademii získal Košvanec několikrát ocenění jako nejlepší student roku. V roce 1909 se zúčastnil soutěže a získal Hlávkovo stipendium, jedno z nejžádanějších. Umělec se pohyboval mezi mnoha obrazovými styly, včetně realismu, impresionismu, postimpresionismu a symbolismu. Nejúspěšnějším obdobím malířova života byla léta mezi dvěma světovými válkami, zejména od roku 1929, kdy vstoupil do spolku Umělecká beseda. Živil se jako ilustrátor knih a portrétista a byl také autorem satirických kreseb ve známých pražských časopisech.

Meziválečné tvůrčí období umělcova života narušila německá okupace českých zemí, a později byl nucen vyrovnat se s obviněním z kolaborace s protektorátním režimem, za což byl v roce 1947 na osm měsíců uvězněn. V roce 1949, kdy mu zemřeli žena, sestra a dva bratři, vyústily jeho životní problémy v hospitalizaci na psychiatrické léčebně. Později se ujal své švagrové a neteře a snažil se všechny uživit z penze a umělecké činnosti. Zemřel v listopadu 1961 v Praze.