Výjimečně působivý reliéfní tisk jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů 20. století, Olbrama Zoubka, představující charakteristickou ukázku jeho nezaměnitelného výtvarného rukopisu.

Dílo Děkuji zachycuje jemně modelovanou ženskou postavu s dlouhými pozlacenými vlasy a rukama sepjatýma na hrudi. Kompozice vyzařuje mimořádný klid, pokoru a hlubokou vnitřní harmonii. Prostřednictvím subtilního gesta autor vyjadřuje univerzální poselství vděčnosti, lidskosti a duchovní krásy.

Charakteristická reliéfní technika propůjčuje dílu jedinečnou plasticitu. Jemně vystupující ženská figura se v závislosti na dopadajícím světle proměňuje a vytváří působivou hru světla a stínu. Decentní zlacení vlasů citlivě kontrastuje s čistotou bílého ručního papíru a podtrhuje mimořádnou eleganci celé kompozice.

Reprezentativní sběratelské dílo, které v sobě spojuje sochařskou vytříbenost, hlubokou symboliku a nadčasovou poetiku tvorby Olbrama Zoubka.

Autor: Olbram Zoubek (1926–2017)

Název: Děkuji

Rok vzniku motivu: 2002

Technika: Reliéfní tisk na ručním papíře, zlacení.

Rozměr listu: 43 × 40 cm.

Celkové rozměry včetně rámu: 62 × 59,5 cm.

Signatura: Vpravo dole tužkou.

Označení: Vlevo dole tužkou A. T.

Katalogové číslo odpovídajícího motivu: 1186a.

Adjustace: Profesionálně paspartováno, rámováno pod antireflexním sklem.

Olbram Zoubek se narodil 21. dubna 1926 v Praze. Ačkoliv se původně snažil nastoupit na Akademii výtvarných umění v Praze, nebyl přijat, což ho vedlo k tomu, aby absolvoval kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského. Nakonec v letech 1945–1952 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové pod vedením profesora Josefa Wagnera.

Zoubek se specializoval na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. Ve svém životě dosáhl mnoha významných úspěchů a stal se jedním z nejvýznamnějších českých sochařů druhé poloviny 20. století. Mezi jeho významné práce patří posmrtná maska Jana Palacha a Pomník obětem komunismu na Petříně. V letech 1974 až 1991 restauroval sgrafita na zámku v Litomyšli.

Byl aktivním členem v několika uměleckých skupinách a sdruženích. Kromě jiného se stal členem Unie výtvarných umělců, skupiny Trasa, Nové skupiny a byl také členem Umělecké besedy.

V osobním životě si v roce 1951 vzal svou spolužačku, sochařku Evu Kmentovou, s níž měl dvě děti. Po smrti své první manželky v roce 1980 si vzal o rok později Marii Edlmanovou.

Zemřel 15. června 2017 v Praze. Jeho přínos v oblasti sochařství byl uznán mnoha oceněními, včetně státního vyznamenání Medailí Za zásluhy I. stupně v roce 1996. Jeho dílo bylo představeno na mnoha výstavách, z nichž jedna z největších se konala v letech 2013-2014 v Jízdárně Pražského hradu.