Z posudku PhDr. Michaela Zachaře Julius Edvard Mařák patří k nejvýznačnějším představitelům krajinářské školy profesora Maxmiliána Haushofera na pražské Akademii, třebaže na ní studoval jen krátce a poté zamířil do Mnichova k profesoru Leopoldu Rottmannovi. Hlavním zřídlem inspirací však mu nebyla žádná škola, ale příroda ve své velikosti, vznešenosti a nepřebernosti, což poznal za svých vandrovních let po celé střední Evropě. Od roku 1860 žil ve Vídni, kde vyučoval v různých rodinách a pozvolna získával menší i větší zakázky, zejména ilustrace. S Prahou styk úplně nepřerušil a kresby českých krajin zasílal třeba do Květů či Světozoru. Svůj zájem v průběhu let soustředil povýtce na lesní interiéry, které vytvářel nejen v olejomalbě, nýbrž a především v neskonale výtvarně úchvatných kresbách i grafikách. Po roce 1887 působil v Praze jako profesor na nově ustavené krajinářské speciálce na Akademii a vychoval celou zakladatelskou generaci krajinářů s Antonínem Slavíčkem v čele. Poslední velkou prací v Praze byly obrazy památných míst království českého pro budovu Národního muzea, kde mu již vydatně pomáhali žáci a dcera Pepa. Posuzovaný velkoformátový obraz distinguovaného, v zažité tradici ukotveného uměleckého přednesu je dílem ještě mladého umělce z doby kolem roku 1870. Mařák působil od roku 1860 ve Vídni, kde měl možnost studovat klasickou krajinomalbu starých Holanďanů v kolekci místní Akademie. Inspiroval ho třeba Ruysdael, jehož heroické a přitom podivuhodně civilní malby vytříbeného zlatavohnědého ladění i kopíroval a rozvíjel. V průběhu šedesátých let takových obrazů ubývalo a Mařák směřoval k realismu. Jeho obrazy ovšem vždy vynikaly spiritualitou, obdivem k přírodnímu majestátu a dokonalostí formy. Podmanivý motiv zpracoval umělec vícekráte, jak vyplývá z prací katalogizovaných v publikaci „Julius Mařák a jeho žáci“ vydané NG v Praze roku 1999 – Východ měsíce v borovém lese (1869), olej na dřevě 35 × 47 cm (NG), Liška na číhané (1869), olej na plátně 84,5 × 97,5 cm (NG). Precizní promalování, vytříbený kolorit a celkové aranžmá dovozují i při absenci signatury autorství Julia Mařáka. Kopie takových maleb nikdy nevynikaly uměleckou přesvědčivostí, a proto pravost obrazu Julia Mařáka potvrzuji.