Jedenáct grafických listů Františka Koblihy provedených technikou vernis-mou pro básnickou sbírku Větry od pólů Otakara Březiny, vydané v roce 1946, představují ukázku autorova originálního přístupu k médiu ilustrace. Březinovo symbolické básnické dílo, hledající cestu k absolutnímu poznání světa a lidského sebepoznání prostřednictvím metaforických duchovních hodnot, ovlivnilo výrazným způsobem české výtvarné umělce a sochaře této doby, včetně Františka Bílka nebo Jana Konůpka. Sbírka Větry od pólů obsahující metafyzické zamyšlení nad tajemstvím života s odkazy ke středověké mystice a nadpozemskému světu vedla Františka Koblihu k svébytnému zpracování námětů vesmíru. Téma nekonečného a nepoznaného vesmírného prostoru, které ve své době fascinovalo také Františka Kupku, Vojtěcha Preissiga nebo Aloise Bílka, zachytil Kobliha jako mystický prostor nadpozemských atmosférických jevů, víru hvězdného prachu, hvězd a planet, který je člověku fyzicky nesmírně vzdálený a nedostupný, ale s nímž je na úrovni duchovní transcendence propojen. Lidská tvář se na některých listech vynořuje z abstrahovaných hlubin vesmíru jako projekce nehmotného nadpozemského spojení. František Kobliha, malíř, grafik a kreslíř, významný představitel českého symbolistního uměleckého proudu, člen uskupení Sursum, se na počátku dvacátého století podílel na rozvíjení grafiky, české krásné knihy a na etablování knižní grafiky jako svébytného uměleckého autorského díla. Knižní předloha, literární text, představovaly pro Koblihu vítanou inspiraci a výchozí bod pro vlastní osobitou uměleckou interpretaci literárního námětu. Zpracoval například soubory Pozdě k ránu a Mstivá kantiléna, které jsou inspirovány poezií Karla Hlaváčka, básnickou sbírku Karla Hynka Máchy Máj, téma Tristana a Isoldy a ve své pozdní tvorbě se zabýval dílem Edgara Allana Poea.