sign. LD Anderle, LD 85/1980, 9 – VIII., PU Diane Arbus: Masked man at a ball, N.Y.C. 1967, kombinovaná technika, koláž, olej, plátno, 50 × 70 cm, rám

Nabízené práce Jiřího Anderleho souvisí s významným protiválečnýmcyklem s názvem Iluze a realita z let 1980–1982, v nichž autor ojediněle konfrontoval formou koláže dva obrazové záznamy – převzatou dobovou fotografii a vlastní malířskou nebo kresebnou reakci na použitý snímek. Námětem cyklu byly především příběhy vojáků první světové války, zachycených na fotografii před odchodem do války, k nimž autor vytvořil výjevy odhalující kruté a tragické příběhy a osudy jednotlivých aktérů. Iluze v názvu cyklu tak odkazuje k fotografii, která bývá často mylně pokládána za objektivní médium, zatímco realitu ukazuje fiktivní autorova interpretace hrůzných prožitků, která je obžalobou válečných hrůz. Napětí mezi zdánlivou nevinností snímků a děsivou nebo drastickou skutečností vytváří mezi oběma záznamy výrazný kontrast. V nabízených dílech jsou použity dobové snímky muže s maskou na tváři z newyorského plesu šedesátých let a prvorepublikový snímek mladé dívky v bílých šatech s lilií – symbolem nevinnosti. Odkrývání masky, stejně jako odhalování nevinnosti a stárnutí obou protagonistů zachycuje Andrle v kresbě, která kombinuje dokonalý kresebný detail portrétů s jednoduše naznačenými obrysy těla, které jsou ponechány nedokončené. Působivá díla patří k vrcholům Anderleho tvorby, která zaujala i v mezinárodním prostředí. V roce 1981 byla oceněna v Grand Prix na Mezinárodním bienále grafiky v Lublani, v roce 1982 pak byla vystavena v Centrálním pavilonu na Benátském bienále, na tématické výstavě Arte come arte: Persistenza dell´opera.

Jiří Anderle se narodil 14. září 1936 v Pavlíkově na Rakovnicku. 

V letech 1951–1959 studoval na pražské Vyšší škole uměleckého průmyslu a v období 1955–1961 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění, kde se zaměřoval na malbu pod vedením Antonína Pelce a grafiku u Vladimíra Silovského. 

Již v 60. letech se stal známým, především v zahraničí, a jeho umění se vyznačovalo naléhavým a působivým vyjádřením existenciálních otázek a lidské úzkosti, ať už konkrétní (například válka), nebo obecné a nadčasové (nemoc, stárnutí, samota).

Ve své tvorbě používal techniky kresby a grafiky, které si zdokonaloval během profesionálního působení v Černém divadle v letech 1961–1969. V dalších fázích tvorby se postupně přiblížil abstrakci, zatímco v pozdějším období se vrátil k figurálním a křesťanským tématům. K jeho dílům patří například oltářní obrazy pro Kostel svatého Matěje v Praze. Anderle je zastoupen v renomovaných sbírkách, včetně newyorského Metropolitního muzea a pařížského Pompidouova centra.