sign. PD Jar. Král 1932, 35,5 × 44 cm, olej, sololit, rám, na rubu přípis tužkou „Dívka slunící se u moře asi 1932 45 × 36“

Pravost potvrzena PhDr. Reou Michalovou, Ph.D.

Provenience: dílo pochází ze sbírky PhDr. Jiřího Hlušičky.

Vystaveno: DUMB, 1957, č. kat. 80; DUMB, 1964, č. kat. 103; DUMB, 1989, č. kat. 58.

Lit.: Hlušička J., Jaroslav Král. Praha: Odeon, 1990, pod č. 72.
Lit.: Hlušička J., Ještě že mám vzpomínky. Brno: CERM, 2012, pod. č. VI.
Lit.: Macharáčková M., Jaroslav Král. Praha: Galerie Kodl a Muzeum města Brna, 2014, pod č. 363., s. 342.

V předloženém obraze Jaroslav Král sofistikovaně propojil sošné ženské tělo, ztvárněné v půlaktu po koupeli, opírající se o jakousi zídku, umožňující divákovi shlédnout sluncem ozářené pobřeží a výhled na volné moře s plachetnicí na obzoru. Malířskou dikci ovládá zvýšená míra abstrahování a postkubizující stylizace. Barevná paleta je držena ve velmi noblesních, neoptických odstínech, nanášených v jemných, až transparentních vrstvách, které podtrhují lyrické působení díla.

Předložený obraz „Dívka slunící se u moře“ je originálním, velmi půvabným, vrcholně poeticky cítěným dílem Jaroslava Krále, autora, který zdánlivě prostými formálními a tematickými prostředky dosáhl uměleckých kvalit, jež ho zařadily mezi legendy moravské a české výtvarné kultury první poloviny dvacátého století. Jaroslav Král byl tvůrcem neobyčejně ryzího charakteru, jehož morální a lidský profil se promítl do jeho díla.

Život Jaroslava Krále ovlivnily určujícím způsobem dvě skutečnosti. Dětství strávené na samotě jihočeského venkova ve vesničce Hodějov, jež v budoucím malíři probudilo vztah k prostým lidem a českému venkovu, a fakt, že i přes ne vždy příznivé finanční poměry v rodině umožnil František Král všem svým pěti potomkům studovat. Jaroslavu Královi se tak studiem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (figurální a ornamentální kreslení) a na Akademii výtvarných umění (ateliér prof. V. Hynaise) otevřela cesta k profesionální malbě. Jeho tvorba se však vyvíjela velmi pozvolna. I když patřil ke generaci Osmy a Skupiny výtvarných umělců, zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by se svým dílem chtěl připojit k první linii české moderny. Umělecká odpovědnost ho vedla k uvážlivému přijímání nových výtvarných podnětů, z nichž těžil až ve chvíli, kdy byl plně přesvědčen o jejich výrazové síle a opodstatněnosti.

Jeho první práce, většinou portréty, byly ještě částečně poplatné tradici akademické malby přelomu 19. a 20. století. Teprve za učitelského působení v Mladé Boleslavi ve svých obrazech poprvé laboruje s geometrizací a stereometrizací forem, jakož i s náznakem kubistického prostoru, v němž se jeho příští díla budou odehrávat. Když se následně usazuje natrvalo v moravské metropoli (1916), objeví se jeho obrazy na brněnské scéně jako jeden z největších tvůrčích příslibů. V roce 1919 stojí při zrodu Klubu výtvarných umělců Aleš, o tři roky později spoluzakládá progresivněji zaměřenou Skupinu výtvarných umělců v Brně.

Přijal-li Král ve svém díle vyjadřovací formy kubismu, bylo to proto, že mu především umožnily vystupňovat výrazovou účinnost díla. Celým svým přesvědčením však nejvíce tíhl k akcentaci řádu a harmonie. V českém umění mezi dvěma světovými válkami tak představuje tvorba Jaroslava Krále jednu z nejoriginálnějších a nejzajímavějších poloh modernistického klasicismu. Malíř, který po celý život věřil v lepší společnost a sociální spravedlnost, nakonec na svou víru doplatil životem. Spolupráce s redakcí časopisu Index, s Levou frontou a Klubem pro umění a vědu v Brně nemohla uniknout pozornosti gestapa. V roce 1941 je fašisty zatčen, v březnu 1942 umírá v koncentračním táboře v Osvětimi.

Obraz „Dívka slunící se u moře“ je Královou mistrnou etudou na jedno z jeho nejtypičtějších témat – ženský akt. Není náhodou, že geneze tohoto motivu byla u autora spjata s pobytem u moře: námět aktu vstoupil do jeho díla v plné síle poprvé roku 1925 při cestě do Itálie. Od té doby se jeho novým námětem stala žena – idol, zbavená individuálních rysů, nositelka klasicistní ideje krásy a harmonie.

„Dívka slunící se u moře“ představuje skvostné dílo Králova vrcholného poetismu, ponořeného do atmosféry idylického bezčasí, neopomenutelného svou jemně zasněnou melancholií, autorovu povahovému založení tak vlastní.

PhDr. Rea Michalová, Ph. D.
historička umění a kurátorka

Jaroslav Král se narodil 5. prosince 1883 v Malešově u Kutné Hory a zemřel 22. března 1942 v koncentračním táboře Osvětim. Byl českým malířem, kreslířem a významným organizátorem uměleckého života v Brně. Jeho umělecký styl byl ovlivněn kubismem a neoklasicismem.

Svou uměleckou kariéru začal na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde studoval pod vedením profesorů J. Maška a Jana Preislera. Poté pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením profesora Vojtěcha Hynaise. Dále se vzdělával na Českém vysokém učení technickém v Praze u profesora Ferdinanda Herčíka.

Jaroslav Král je známý svým novoklasicistním stylem, portréty, karikaturami a rozměrnými figurálními kompozicemi. Koncem 20. let se jeho tvorba začala prolínat s kubistickými tendencemi. Kromě toho se věnoval i malbě zátiší.

Jako levicový aktivista se angažoval ve společenském dění a za druhé světové války byl zatčen Gestapem. Byl vězněn na různých místech, včetně Kounicových kolejí v Brně, věznice na Mírově, ve Vratislavi a nakonec v koncentračním táboře Osvětim, kde tragicky zemřel.

Jaroslav Král zanechal významnou stopu v českém uměleckém prostředí a jeho dílo dodnes připomíná jeho výjimečný přínos. Jeho poslední autorská výstava se konala v roce 2004 ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře.