rozměr 15,5 × 36,5 × 20 cm, sklo čiré, tabulové, lepené, žlutě tónované, broušené a leštěné, drobné škrábance na podstavě

Přiložen certifikát pravosti.

Václav Cigler patří mezi nejvýznamnější současné české skláře. Se sklem pracuje jako se svébytným uměleckým materiálem, jehož jedinečné vlastnosti zrcadlení, odrazu a absorpce světla využívá ve svých unikátních prostorových projektech umístěných v krajině či architektuře. Vztah člověka k prostoru a krajině hraje pro Ciglerovu tvorbu důležitou roli. Jeho objekty jsou přesnou ukázkou autorova smyslu pro poezii a hru, který vychází ze specifických vlastností skla, se schopností aktivně reagovat na své okolí. Sklo své okolí zrcadlí, zmenšuje, zvětšuje, deformuje, násobí či rozkládá jeho obraz. Ciglerovy skleněné objekty chtějí být vlastně jen poetickými nástroji na dívání, jimž autor dává co nejjednodušší a opticky nejúčinnější tvar.

Václav Cigler, narozený v roce 1929, prošel významným vývojem jako výtvarník, sochař a šperkař. Ve svých uměleckých začátcích studoval Vyšší odbornou školu sklářskou a Střední školu Nový Bor v oddělení rytí skla a malování a leptání skla v letech 1948–1951. Následně v letech 1951–1957 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Josefa Kaplického.

Václav Cigler byl členem Klubu konkretistů a Skupiny Jiná geometrie. V průběhu své kariéry působil jako vedoucí ateliéru Sklo v architektuře na Akademii výtvarných umění v Bratislavě v letech 1965–1981. Jeho díla nejsou příliš ilustrativně pojmenovávána, umožňujíc divákovi volnou interpretaci.

Začátky jeho tvorby zahrnují ryté skleněné talíře a nádoby s stylizovanými ženskými postavami. Postupem času, zejména od šedesátých let, se začal zabývat broušenými objekty z optického skla, které zachovávají základní geometrické tvary a transformují okolní realitu. Cigler se také věnoval sochařství a realizacím pro architekturu, včetně projektů pro stanice metra a obklad tubusu metra.

V oblasti šperkařství přinesl do popředí výtvarné scény nové myšlenky. Na průkopnické výstavě Ateliérový šperk v roce 1963 vystavil šperky z oblázků. Jeho šperky, často vycházející ze základních geometrických prvků, nesly vyhraněný výtvarný názor. Na výstavě v roce 1967 představil šperky, které nespadaly do běžných konvencí, včetně čelenek s kruhem před obličejem a rozměrných terčů s výřezy ve formě obličejové masky.

Celkově lze říci, že Václav Cigler se ve svém uměleckém díle zabýval vztahem mezi prostorem, přírodou, pohybem, světlem a skleněnou materií. Jeho tvorba odráží úsilí přenést složité koncepty moderní fyziky do konstruktivního umění, přičemž svá díla vnímal jako prostředek dialogu, vypovídající o osobě nositele.